Záti
Záti. Mkl. Etym. 403. a. Cf. Záť (dod.). — kam. Holé skály zejí do dolův okolních. Exc. — kde. Mezi nimi propasť zeje tmou. Kká. — odkud. Chlad z vás mile zeje. Sš. Bs. 31. Z jehož tváře zálo hoře. Osv. — čím. Kde démon propastí svým děsným okem zál. Kká.