Zatnouti
Zatnouti, tnu, tni, tna (ouc), ul, ut, utí; zatíti, zaťati, ťal, ťat, tětí; zatínati = tětí zadati, einen Hieb versetzen; zasekávati, ein-, hineinhauen; poraniti, aufhauen, hau- end verwunden; se = tětím se zaháčiti, sich einhäkeln, einhauen, sich verfangen; pevně stanouti, fest stehen bleiben, stocken, sich verstocken. Jg. V horn. schlitzen, schnei- den, kerben. — abs. Jeden zaťal, hned zkameňal, druhý zaťal, hned zdřevěnal. Sš. P. 42. No zatni už. Dbš. Sl. pov. IV. 29. — co, koho: koně, L., břízu, Jád., šindel (špičku mu udělati), Us, žílu (krev pustiti), Ros., pěsť, zuby, pazoury. Us. Zaťal ho břed (vřed) = popadly ho křeče, padoucí nemoc. Mor. Brt., Vck. Tak ho zaťal (sekl, odbyl), že viac ani nemrknul. Mt. S. I. 110. Zaťala pěstě a zlostně za ním hrozila. Němc. I. 133. Juřík mečem kynul přes Václava, pak ne- vím, zaťal-li koho, čili ne. NB. Tč. 72. Za- tíná zuby a drží stisknuté päste. Sldk. Mart. 17. — komu. Zaťal mu (vybil), až toho měl dosť. Vck. Us. — co, se čím (kam). Z. sekeru n. sekerou do stromu, Jg., pa- zoury do těla, Us., žíly pušťadlem. Ras. Zlobil se tak zatínal zubama (zuby). Us. Šd. Zaťal kosou do země. Us. Šd. Do pravd v knize obsažených se z. MM. Leností po- stáváme, mdlobou ustáváme, všetečností vy- bíháme, urputností se zatínáme (z místa se nehýbáme). Kom. — co komu: ránu (po- raniti ho), Jg, žílu, Ros., Sá., zvěři šlachy (na zadních bězích rozseknouti, heesen). Šp., Ros. Z. komu notnou (ránu). Us. Vck. Ná- ramnú ubohej zatnuli vlasti ránu. Hol. 380. — co, koho kam: v kosť. Med. Už hviždí paloš, drak sa búrne spína, než junák mocne v potvoru zatína. Nitra VI. 12. Valaši za- tai i si valašky do srubov. Dbš. Obyč. 57. Hej, sestry, vrany a straky, zatnime do nej zobáky a roznesme ju na kusy; Prvý bych si bol zaťal meč do hlavy. Btt. Sp. 76., 208. Sokol v kořist zatne drápy. Och. Dg. Kv. 1884. 732. Z. zuby v něco; Žal v srdce mu zatínal spáry; Sekeru zaťal v pařez. Vrch. — se. Psi se zaťali. D. Vz nahoře. Zlý kůň, když se zatne, nepotáhne. Č. M. 116. Pěsti se zatínaly. Us. Zatínati se také = lekati se, zajíkati se strachy, erschrecken, vor Schrecken stottern. Na mor. Val. Vck. — se komu kam: do vlasů. Sych. — co, se kde. Kotev na dně v moři se zaťala. Pref. V řeči se zatínati (váznouti). Aesop. Mysl zatíná se na věcech. Kom. Prax. p. VI. Zatíná pěstě toliko v kapse. Us. Dch. — co jak. A jeden z nich päsť tuho zatíná. Sldk. 173. Levici v pěsť zatínal. Hdk. Chtě jej zatieti po líci. Alx V. v. 1701. (HP. 41.). Vzal tu starú šabličku a zaťal, ale len opa- kom (mit der Bückseite). Dbš. Sl. pov. I. 534. — kdy. Zatneš-li na den sv. Abdona sekyru do stromu, do roka strom uschne. Kld. II. 305. — co proč. Zlostí zuby za- tínal. Us. Šd. Židé zlostí zuby zatínali. Sš. Sk. 165.