Zátrata
Zátrata, y, f. = zatracení, die Verdam- mung, das Verdammniss. Proch. Děj. bib. II. 35., Šml. Věčná z. Sš. Jakoby Bůh člo- věka toho k věčné slávě, onoho k věčné zátratě ustanovoval; Takové jednání z-tu sebou obnáší; Moudrosť lidská naopak lidi do bludův a z-ty zavádí; Dověčná z. Sš. I. 104., 137., 166., II. 180. Přetichla z. (pře- stala záhuba). BO.