ZatroubitiZatroubiti, trub, troubě (íc), il, en, ení;
zatrubovati, anfangen zu blasen, aufblasen, ein wenig blasen. —
abs. Ať zatroubí! Us. —
komu. Ros. —
nač, na koho: na roh, D.; na vojáky. —
več: v troubu. Flav. V trubicu zatrúbil. Dal. 13. 36.—
k čemu: k navrácení od nepřítele, Jel., k útoku. Chmel.—
komu kam, kde atd.:
do ucha,
v hospodě. Pastýř v dědině,
na návsi
na nás z-bil, abychom už vyháněli (dobytek). Us. Tč. Zatrub ty na ni (na trúbu) vůkol všudy. Kol. ván. 99. —
na čem. Zatrúbil pastier na čerešnovej polnici. Sldk. 45. Za- trúbila na sriebornej trúbke. Dbš. Sl. pov. I. 268. —
kdy:
na začátku léči. Šp. Z., když jelen na výběh přichází. Šp. —
jak. Zatrub, co ti dechu, nach Athemkraft. Dch. Zatrúbily trúby ozonem veselým a sláva na slávu znela Breznom celým. Chlpk. Sp. 75. Z. po vojansku. Us. Šd. Toho dne sv. Mi- chal slovensky zatrúbi hrozným zvukem. Pass. 15. Zatrúbil jako do boja. Let. Mtc. S. VIII. 2. 11.