Zatřásti
Zatřásti, vz Třásti; zatřásati, zatřásá- vati, zatřasovati = třesením pohnouti, er- schüttern, bewegen; se = drobet se třásti, erschüttert werden, erbeben, erzittern. V. — čím, kým: hlavou, stromem. Us. — D., Sych. Tak mnou zatřáslo, so bin ich er- schrocken. Us. Tč. Starý tur zatriasol plecma otýlenýma. Sldk. 206. Studený strach za- trase údmi. Hol. 8. Jakoby to povetrím za- triasalo. Lipa 268. Koně zatřásli lehkou hřivou. Němc. I. 25. Hruštičkou zatřasu, 309* děvčátek natřasu. Sš. P. 384. Pěkně si hla- vičkou zatřeseš. Er. P. 104. Zemí zatřásl. BR. II. 132. — se (čím). Země se zatřásla. Us. Dům se zatřásl. Us. — V. Zeď beranem železným se zatřásla. Flav. Trefil Mělníkem v Hošku, až se Roudnice zatřásla. Prov. Hrom to kolo polámal a to z čistého jasna, až se země zatřásla. Sš. P. 9. Co to máš, děvečko, co to máš za krásu? Když na tě pohlednu, celý se zatřasu. Sš. P. 214. Zem zadunela radostným dupotom, zatriaslo sa povetrie rižaním. Sldk. Mart. 12. Břicho t. tajnosti srdce našeho sě zatřesú, když . . . Hus III. 61. — koho. Pozná dievčinu, hnev ho zatrasie (m.: jim). Sldk. 38. — kde čím. V zeleném hájíčku na stromku zatrjásol Janíčko jabloňkú. Sš. P. 631. Z. věcí ně- jakou v základech jejích. Sbn. — s čím. Zatřásl jím jako s hniličkou, šp. m.: jako hniličkou. Km. — jak. Zatriasol sa (zámok), akoby sto hromov doňho bolo udrelo. Mt. S. V. 103. Na štyri míle zatriaslo zemou. Sldk. 152.