Zaťukati
Zaťukati, zatuhnouti, zaťukovati, leise anklopfen. — abs. A já nezaťukám, zavo- lám hlasitě: Otevři, milúnká, už jsu na ná- sypě. Sš. P. 234. — nač, na koho (čím, komu). Z. na okno, prstem, klíčem a p., Us. Tč., Šd., na dvéře, na stěnu. Us. Šd., Dch. Sedeł na okénko, zaťukal na skélko. Brt. P. 51. Dyž já půjdu k tomu okénečku, zaťukám já na svú holubičku. Brt. P. 39. Zaťukal tam na okénko, odevři mně, má Kačenko; Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa popukaj, enom když jdeš podle, na okno zaťukaj. Sš. P. 112., 234. Mnohá myšlénka (starosť) mu na bledé čelo zaťukala. Tbz. — kde. Komu pak nezaťuká v cizině vzpo- mínka na domov? Tbz.