Zatykač
Zatykač, e, m. = kdo koho n. co zatyká, der Stecker, Hafter. — Z. = pře-, potykač u pluhu, plonum, der Stössel am Pflugbal- ken. Z. = hřeb spojovací rádlo s kolečky. U Kyjova. Jsk. Z. = v koleno zahnutý hřeb, jímž se houžev zatyká do hřídele u pluhu. U Chocně. Ktk. Z. = hřeb z předu v houžvi (u vozu). Hk. — Z. = zátka, der Stöpsel. Na Slov. Bern. — Z. u varhan, zamykač, das Sperrventil bei der Orgel. Van. O varhan. 33. Na Slov. Loos. — Z. = zatykací list, der Steckzettel, Verkümmerer, Verhafts- befehl, Steckbrief, Haftbrief. Vz více v S. N., Vš. 572. Z-čem koho stíhati. J. tr. Z. dáti. D. Z. od úřadu vzíti. Zříz. Ferd. Z. zrádný a nepoctivý (jímž dlužník od kohokoliv chycen a lapen býti mohl). Ros. Z. na někoho vzíti (1553.), někomu na někoho vydati; z. od toho soudu vzíti, při kterémž se rozsudek stal. Er. Item zatykače vycházejí od nade- psaných všech pěti soudů. Faukn. A týž puovod po škodách půjde a z. vezme. Zř. F. L C XIII. O z-či v staročes. právě vz Pr. 1869. str. 811., Zříz. zem. Jir. C. 30., R. 14., Q. 26., 27., D. 31. — Z. — překážka, das Hinderniss. Jest (podnět hříchu) největší překážka a z., že po cestě dokonalosti čerstvě běžeti nemůžeme. Ptra. exc.