Zavaditi
Zavaditi, vadím, vaď, vadě (íc), il, zen, ení (na Slov. děn, ění); zavázeti, el, en, ení; zavazovati (zavaďovati) = do něčeho strčiti, anstossen, anstreifen, hängen bleiben; vězeti v čem, wo stecken, hängen bleiben; zajíti, einkehren, hingerathen; chybiti, irren, fehlen, verstossen; v cestě býti, překážeti, hindern, hinderlich sein, im Wege stehen; zavázati, verpflichen; zastaviti, zadlužiti, zapsati, in Haft geben, verschulden. Jg. — abs. Vůz zavadil. Rána, která zavadí. D. Ani neza- vadil (ani nekoupil, nevyhrál, nechytil, ne- střelil a p.). Hnšk. Kdo sa radí, nezavadí. Na Mor. a Slov. Vck., Šd., Zátur., Lipa I. 4. Šaty zavadzajú, ale chráňa. Lipa. 386. To ,keby' všude zavadzia. Zátur. Kdo za- vadí (zadluží), nechť odvadí. Ros., Rb. Kde zavadíš, tam odsadíš. Prov. — co (zavázati, zastaviti, zadlužiti): víru, V., statek. Ros., Apol. Muž manželčina dílu nemůže z. Zř. F. I. T. III. Zdaby (král) který úřad zavadil. O. z D. Když vdova své věno z-dí. O. z D. Má zpraviti, což by sám z-dil. Vš. Jir. 210., 211. Jeden člověk vdluživ se a zavadiv dobré lidi utekl jest pryč. NB. Tč. 220. Vyptej se, zdali prodal, zdil a odcizil něco ze statků svých. Pal. Děj. II. I. 184. Vz Závada. — (co) komu: statek. Ros., Zř. F. Ťažko klín do ďúry ide a keď sa ohladí, snadno vchádza i vyléza, ništ mu nezavadí. Na Slov. Tč. Němec že raději více zámků Němcům za- vadí, aby moci české ubývalo. Pal. Děj. III. 3. 271. V též dsky menšie všichni zápisové ti se klásti mají, kdež kto zavadie zase komuž koli rukojmě; jestliže by jich nevy- vadil, jim statkem svým se zavazuje, aby se v týž statek jeho pro nevyvazenie z ruko- jemstvie s komorníkem uvázati mohli a jeho tak dlúho užívati, dokavadž by z rukojem- stvie, v kteréž jsú zavázáni, od něho vy- vazeni nebyli. Vš. Jir. 354. Z-dil mi mé zboží a podnes zavazuje; Zavazuje mi mé panství, mé vlastní dědictví, naši dědinu. Půh. I. 169., 221., 240., II. 79. Ten topol kráľovi zavadzel; mrzelo ho, že mu z okna ďaleko vidno nebolo. Dbš. Sl. pov I. 47. Žádnému nezavázám (nepřekážím). Mor. Šd. Nebudu vám dlouho zavázeti (překážeti). BR. II. 328. b., Knrz., Vck., Kd. Má starú matku, ale ta už mu dlúho zavadzať nebude. Na Mor. a ve Slez. Šd. — (co, koho čím) več: nohou v podkovu (na cestě). Mus. Z. v dluhy (zadlužiti se). V. Kopím v někoho z. Troj. Ve zlé z. (naběhnouti). Bratr starší mladšímu, aby utratiti ani ho v nic z. ne- mohl přes závady otce svého, než do svého dílu. Zř. F. I. F. XXIII. On mě v to z-dil. Půh. II. 479. A tak v ty kusy Erasmus z-dil. Jel. Enc. m. 3. K tomu jej držeti budeš, aťby správce jiného dosti na zemi majícieho v tu správu místo sebe n. s sebú z-dil. Vš., Jir. 174. Naposledy (nejdřív) v posměch zavadí, kdož se s vyšším nesnadí. Prov. Jg., Č. Z. koho v rukojemství (zavá- zati). Boč. Statek več z. = vsaditi. Pr. měst. — oč (kde): o kámen, V., o stůl, o strom, Us., o prah. Kom. Purgmistr nemá města v niveč z. ani o peníze ani o které sliby. Sob. 42. U někoho o nežit z. (nemile se ho dotknouti). O svůj krajíc. z. (ze svého žíti). Celý čas ani o groš nezavadím (ho nevy- dělám). Dch. Z tenka kakati budeš, až za- vadíš o své. Sych. Člověk tu ani o krejcar nezavadí (nic nevydělá). Dch. Selský kupec o ně ani nezavadil (k nim nepřišel). Us. Ani o chlup, o pírko nezavadil (nic nezískal). Us. Hnšk. Ale tu milý reber (žebř) z-dil sa ím o každý strom a kde bola väčšia húšťava, tam už nedajbože ani sem ani tam. Dbš. Sl. pov. VIII. 7. Darmo so skaly už Svätoboj (na sivka) hľadí, len nekdy dupot o ucho zavadí. Č. Čt. II. 95. Každý o tebe zavadí, jak na cestě o kamení. Sš. P. 502. O toho smrť nezavadí (ten ještě neumře). Tkč. Ten o hospodu ani nezavadí. Kmk. On o to jen z-dil (krátce se zmínil). KB. III. Její zvuky sotva ti o sluch zavadí. Us. Děti nedostanou, ani co by o zub z-lo. Sk. O něčí bolesť, slabosť zavaditi. Us. Mínění to pravdy nedosáhá a na nejvýš jen o ni za- vazuje; Z-dili o kámen závady. Sš. Sk. 243., I. 107. Na cestě o něco by z-dil. BR. II. 784. a. Naposledy o posměch zavadí, kdož se s vyšším nesnadí. V., Č. — kam: do každého zavadí (strčí). Bern. Tam za obruč zavadil sa (zaběhl) zlatý peniaz. Dbš. Sl. pov. III. 69. Z. do něčí chalupy (zajíti). Puch. Z. na pancíř. Troj. Z-dil pod p. Smila mé dědictví. Půh. 603. Zde rájem dýše každý koutek, kam oko tvé jen z-dí. Nitra VI. 102. — čím (oč): vozem o stěnu. Bern. Nemíti čím o zub z. (nic jísti). Plk. Ani slovem o to nezavadil. Us. Nohou o kámen z. Us. Od té chvíle tam ani o práh nohou neza- vadím. Šd. Prostořekým jazykem o něčí česť z. Us. Nic pravdou nezavadil (ničemu neuškodil). Skp. Taký šuhaj šablou hockde nezavadí. Čjk. 32. A potom z-dil mečem a zabil Václava. NB. Tč. 72. Dal mi díl a ten mi z-dil věnem ženy své. Půh. II. 208. — Z. kde, kam = zajíti. Puch. — kde (v čem) (vězeti, tkvíti). Vždycky truhly, stodoly, peníze v očích zavázejí. Kom. Z. co v čem = dluh na to uvaliti. Zříz. Ferd.. Brik. Král nadělal i drahně dluhů, ve kterýchž z-dil i vlastní rodinné statky své. Pal. Děj. V. 1. 5. Z-la jí dědiny své věnné v Siřejovicích. Arch. III. 478. Zavadzati komu v robotě. Tč. — proti čemu: proti mravopočestnosti (chybiti). D. — kde, u koho, pod čím: Nemušu ja tu zavazać pod vašimi dveřmi.
Sš. P. 497. Zavadil u něho (zašel k němu
na chvilku). Puch. Tu i tam z. Kom Kdo
věc velkou rychle koná, snadno kde zavadí.
Mor. Tč. Zavadil u něho (rozlil si u něho
ocet, urazil ho). D. — komu. On světu za-
vází (peccat). Kom. Zavázíš nám (jsi nám
v cestě). Sych , Brt. (Us. na Mor.). To mi
zavaďuje. Mor. Tč. — co čím (kam). Starší
bratr žádnými závadami bratru statku z.
nemůže (zadlužiti). Zříz. Ferd. Zboží od ko-
runy odtrhovati ani věny zavazovati. Mus.
1847. 193. Dědictví dluhy z. Mus. 1880. 91.
Vdova stav svój vdoví promění, když své
věno v jinú ruku trhem, zápisem dskami
neb jinak zavadí. Pr. zem. -- co kde (na
čem jak = zadlužiti). Zříz. Ferd. Z. dílem
svým něco na statku. Knst. Aby sám tím
dílem toliko z-dil na tom. VI. zř. 64. Za-
vazuje mi na mém vlastním dědictví; Tu
mi na řekách zavazují kněží; Zavazí mi na
mém zboží; Tu mi na tom zavazí a zpraviti
mi nedá; Z dil mi na zboží na Litenčicích
póhonem ; A mně na tom židovka Sara z-la.
Půh. I. 334., 337., 368., II. 179., 533., 578.
— kdy. Když člověk ve mrákotách jak
rnrtvec zavaďuje o polednách. Sš. II. 129.
Majestaty i listy všeliké i penieze listové
s klenoty při poručenství zavaditi. Vš. Jir.
241. Zavadzá mi při práci. Mor. Tč. — proč. Pro kteréž jest své zbožie dskami z-dil. Arch. III. 312. Která žena z mušenia co z-la, takový závazek neměl by vedlé práva pevný a držemný býti. Vš. Jir. 229. Skrz to mu je dědina zavazena; Pobral mi berni z mých lidi dědických Vrahovicích a proto mi zavazeno berčími; Skrze to mi zavazují i pohoní i k škodám připravují; Skrze to jim zavazeno jest na tom zboží. Půh. 1.173., 230., II. 182., 189. — s kým. Tak aby již obžalovaný s tiem člověkem, s kým z-dil, u nás v městě ve Bzenci sobě právi byli. NB. Tč. 141. — jak. O něco zlehka z. Us. Dch. Král český nemá moci ani práva z. zemi lužickou od koruny naši bez vůle pánů českých. Pal. Děj. IV. 1. 195. Kto se s kým spolčie, jeden bez povolenie druhého dě- dictvie svého nemá zavazovati žádnému, zápisóv, věn ani jiných závad žádných činiti. Vš. Jir. 271. — s infint. Kdo ti dobře radí, slyšať nezavadí. Na Mor. Tč. —jak dlouho. Nebode ten dloho zavázeť (= překážeti; říká se o tom, jenž ku smrti pracuje). V Bohusl. na Mor. Neor.