Zavaliti
Zavaliti, il, en, ení; zaváleti, ejí, ej, el, en, ení; zavalovati = až někam valiti, hin-, vor-, wegwälzen; válením zasypati, zaházeti, zakryti, zandati, voll-, ver-, zuwerfen, zu- wälzen, voll-, ausfüllen; uvaliti, zvložiti, auflegen, belasten, beladen; ušpiniti, zcu- chati, beschmutzen; vypracovati, durchar- beiten, durchkneten. Vz Z. se. Jg. — abs. Loď zaválela (= na mělčině uvázla). Us. na Vltavě. Lg., Špd. — co, koho. Než i hned časoslovo prvé věty obtíž zavaluje; Větší nesnadu zavalují slova následující; Překážky a závady, které cestu k účelu tomu zavalovaly. Sš. II. 11., 31., Sk. 172. Bouřlivé výjevy mezi Uhry zavalily ještě více neli práce, aspoň starosti. Pal. Děj. V. 2. 350. Břeh ho zavalil; Zeď ho z-la. Us. Šd. Cožkoli nás od Boha odvodí a cestu k věčnému životu zavaluje. BR. II. 830. a. Z. doly (zasypati), Háj., jámu, Ros., krajíc zavaliti (veliký krajíc uříznouti). Us. Zavá- leti něco (ušpiniti). Na Slov. — co, koho, se kam. Z. kámen někam. Us. Někoho v hanbu zavaliti. Mus. Kámen do vody za- valiti. Us. Padnuls i rody naše, zhasly ná- deje slobody, z-lilo sa na dlhé roky na ne zas bremä nehody. Č. Čt. II. 172. Ni som ti všetko nedorekla. Keď totá obluda ma vlekla ku prepasti, kam zavaliť ma asnáď chcela. Phld. IV. 25. Chceliby všetku vinu zavaliť naňho. Rtk. 33. Rozmarín! ten ze- lený rozmarín! moja milá dušička, doňho sa ti zavalím. Sl. Spv. II. 55., Sl. ps. Šf. I. 40. Potom bude ámeň, keď zavalia kameň na tie naše kosti, Sl. spv. IV. 131. Uvilo dievča venečok, zavalilo ho pod stoly. Ht. Sl. ml. 186. Ten Lomidrevovi hneď jeden vrch do cesty zavalil, aby preisť nemohol; Ženská osoba hrubá ako klada, ústa až po uši, zuby ako koly, nos akoby päsť na tvár zavalil a oči ako taniere; Tu zavalil sa ten mocný na Neho, že do rána am údom hnúť Nemohol. Dbš. Sl. pov. I. 89., 337., VII. 93. Ďábel z-lil jest vešken svět v zlosť, jakož die písmo a já nezavadil sem všeho světa v zlosť. — co, koho, se čím. V tej jeskyni kázal je kamením zavaliti. Pass. mus. 365. Odskočili, akoby jich bol vatraľom po pisku zavalil. Dbš. Obyč 58. Z. něco dřívím, Ros., brány, cesty někomu kamením z. Br. Ně- koho prací zavaliti, Ros., se zaneprázdněními. D. Sud smolou zavaliti (u bednářů). Šp. Cesty sněhem se zavalily. Pulk. Kdo se zpěčoval, tomu divná příkoří a těžkosti za- valoval; I z-lil sobě zaneprázdnění nemalé. Skl. I. 348., II. 12.— co komu: práci (uvaliti na něho). V., Kom., Dal., J. tr., ne- voli, V., starosť, mrzutosť, soud, neštěstí. Us. Odpory takovými zavaluje se dějezpyt- covi množství přetuhých uzlovin a zadrhlin. Proch. Lit. Pečlivému historikovi nesmírná se zavaluje práce. Šf. II. 13. Nižší stránka nejvíce závady a překážky dobru zavaluje; Došli jsme k místu, jež nemálo vtipu lid- skému zavaluje; Zpráva ta mu (apoštolovi) také nemalou péči z-la. Sš. I. 80., 104 , II. 236. Kolik asi namáhání z-lil diplomatům té doby takovýto medius terminus? Pal. Děj. IV. 2. 45. Z-liu Čechóm velikú práciu. Dal. 153. Snad by přijda práci nám z-lil. Bj. Žádný cesty k ní mně nezatrhne a nezavalí. BR. II. 614. b. Nepokoj a nevoli nám za- valili. Št. — co s kým. Se svými horníky důl z. Vys. — Háj. — se. Důl se zavalil (zasypal). Vys. Rána se zavalila (zacelila). D. — se, co jak. Báně s velikým rachotem se zavalily (zasypaly). Nemyslel ináč, ako že ho jeho otec tak zavalí, že polomrtvý sklesne. Zátur. Priat. IV. 104. Pilně bisku- pové a kněžie hrob z-li, aby ho učedlníci z hrobu lehce neukradli. Hus II. 135. — kde. Kde si se celý zaválal (zamazal)? Snad se to na té žerdi nezavála? Mor. Šd. Zápola zavalila sa pred ním, len mu tak v očách mrklo. Dbš. Sl. pov. IV. 91. Hned na začátku této hlavy se nám zavaluje ne- snada. Sš. Sk. 140. Bukvoj překážky Gábo- rovi v Uhřích zavaloval. Skl. V. 8. — kudy. Hore našim dvorom skalu zavalili, aby ti mládenci do nás (= k nám) nechodili. Sl. ps. 290.