Závdavek
Závdavek, vku, m. — Z. = vše, co se napřed dává na potvrzení toho, že jistá smlouva byla učiněna, das An-, Daran-, Handgeld, Aufgeld, die An-, Darangabe, Anzahlung. Jg., J. tr., Dch. Vz S. N. Nebo což jménem z-vku skrze kupce dává se, toť nečiní stržení. CJB. 365. Závdavek. V. Dal 10 zl. z-ku (na krávu). Voják dostal z. D. Z. manželský (dar). V. Počátek života jest z. smrti. Mudr. Čeledínu z. dáti; z. přijíti. Us. Z. ujednání obchodních. Šp. Z. vojenský, das Werbegeld. J. tr. Bosk je na zemi, to mu dáť sluší, časom rozkošný závdavok duší, časom úst zvyklé potkanie. Sldk. 349. Dal mu to na z. Us. Vck. Toto si, povedá, vezmite, to vám bude na závdavok. Dbš. Sl. pov. I. 363. (VII. 88). Z. se dává na důkaz, že kup dokonán, že jist a nespači- tedlen jest a je předchozí a předjemná a předborná částka celé budoucí výplaty. Sš. II. 85. Na důkaz smlouvy té zde klenot ten jakožto z. mé lásky jí dejte. Shakesp. Tč. Závdavek od 12 zl. šp. m.: z. dvanácti zl. A tak z. jest toliko důvod kúpení a pro- dání skonalého. CJB. 365. Já jí z. dal. Půh. II. 196. Osmý den Kristus obřezán pro naše hřiechy a dal jest z. své krve za naše spa- senie ; A to jest počátek neb z. té radosti. Hus I. 113., II. 178.