Zavděčiti
Zavděčiti, il, en, ení; zavděčovati, sich verpflichten, sich verbindlich machen. — si koho (čím) = vděk jemu učiniti. Kom. Mutina z-čil si nového panovníka, dav se u Kamence poraziti. Ddk. II. 401. — se komu. Chceš-li se mně z. Us. Šd. Aby jí mohl vděk udělat' a jí se z. Kld. II. 99. Čo sa mamka tejto noci natrápila, aby sa vám nejako zavďačila; spiekla múky za tri korce pre vás, chlapci, na koláče, len aby som tancovala. Sl. spv. I. 3. Biblioteke musea českého zavďačuje sa vydavatel. Slov. (Vi- ktorin). Len aby sa vám šuhajcom zavďačila. Sl. ps. 236. Ale človiečku, vari sa vám rozum čistí, žebyste mňa mali do temnice dávať za to, čo sme zavďačili sa pánovi?; Tu vy- tešený otec nevedel, ako sa má rytýrovi zavďačiť a ako sa mu odslúžiť. Dbš. Sl. pov. I. 27., 300. — se komu čím = vděčným se prokázati dobrodiním. Chmel., Ros., Sych., Puch., Tč., Šml. 1. 43. Z. se někomu vlídností. Č. Nevím, čim bych se mu z-čil. Us. Šd. Chtěl se mu tím darem z. Šd., Zbr. Baj. Dod. 5. Z. se někomu svým zpěvem. Brt. Naše milé sestry, jenom chtějte, ale pevně chtějte, slovem, činem se z. svému národu. Kmp. Č. 141. Dost velikým již jsem panstvu z-čil se hlupstvím. Kká. Td. 167. Hleděl si císaře z. bohatými dary. Ddk. II. 365. Viete dobre, že matky nevedu deti s prázdnou rukou do školy; múky, másla, kaše, brindze, ktorá co môže, tým sa zavďačí. Chlpk. Dramat. I. 81. — jak. Tys to spravil! No tím se's mu pěkně zavděčil! Us. Šd. — se s čím. Bol by som sa vám zavďačil aj s Tom. Ná- pravníkom (= byl bych Vám daroval knihu sepsanou Nápravníkem), ale z toho nemám iba ten jeden výtisk. Zatur. — se komu zač. Domáci a známi za toto zavďačia sa niečim chlapcovi. Dbš. Obyč. 179. — kdy. Hned r. 1117. mohl knížeti českému velice se z. Ddk. II. 442.