1. Závěj
1. Závěj, závěje, e, f. = svějka, hromada navátého sněhu n. písku, die Verwehung, Schneewehe, Windwehe, der Sandhaufe. Jg., Šd. Sněhová z. Dch. Z-jemi se broditi. Us. Šd. Když vítr cesty sněhem zavěje, povstá- vají hluboké závěje sněhové. Km. 1884. V horách, na těch cestách jsou veliké zá- věje. Vítr učinil z-je. Pro z-je nemůže se jezditi. Šedin sněžné závěje. Osv. VI. 871. — Závěje = vlny. Holý.