Zavěsiti
Zavěsiti, věsím, věs, věse (íc), il, šen, ení; zavěšeti, ejí, el, en, ení; zavěšovati = učiniti, aby něco viselo, auf-, hinhängen; od- ložiti, aufschieben; připnouti, an-, umhängen ; zastříti, vorhängen; přibiti, anschlagen; na- mluviti, za blázna míti, weiss machen, an- lügen; dáti, geben, anhängen; učiniti, aby něco na něčem viselo, na tom založeno bylo, abhängig machen, gründen; poodložiti, auf- schieben ; se, sich anhängen, sich hängen; spustiti se, sich verlassen. Jg. — co: zámek, okno (pověsiti; zastříti) atd., vz násl. Z. řebřík, Us., okenici. Šd. — co, koho nač (kam). Něco na hřebík z. (také = odložiti. Prov.). Psa na řetěz z. D. Co, se na lidskou pomoc. Kom. Nový klobouk na klín (na kolík) zavěšují (nové věci šetří). Prov. D. Popruh na krk z., Kom., kola na ramena. Vys. Z. něco na chvojku. Er. P, 424. Psi se naň zavěsili. Kká. Td. 130. Z-sil se na mne jako zvon. Mor. Šd. Vyzliekol mu šaty, zavesil naň nebeský oblek a tak ho pustil do neba. Mt. S. I. 79. Opre pušku na strom, zavesí i kapsu i trúbu na konár a sadne si medzi druhých pánov. Klčk. V. 115. Už som vybačoval, už som vysalašil, už som si va- lašku na klinčok zavesil. Sl. spv. III. 87. — co kam: maso do komína, D., kosatcový kořen do vína. Byl. Meč k boku z. V. Svatá Kateřina zavěsí húsle do komína. Pořek. Šd. Z. se do koho a s nim jíti. — co, se kde. Na řetízku někomu něco z., na soudu. Ros. Se na čem z. Flav. Nařízení na branách (přibiti). Er. Mezi těmi stromy na provazy břevno zavěsili. Flav. Tu při na hadčiech z-li. NB. Tč. 9. Z. kolo ve mlýnici, Vys., slaniny v dymníku. Sych. Baša nevidí, baša neslúcha, turban zavesil nad okom, drieme a dymy tiahnuc z čibuka okryl sa vonným oblakom. Ppk. I. 87. Z. si okolo ramen meč. Lpř. Slov. I. 115. Dvě ruce z-sí se mu okolo krku. Osv. I. 185. Jako ta hou- senka po stromech, tak on po lidech se zavěšuje. Jír. Ves. čt. 384. Kde se kdo z-sil, nech tam visí (kam se kdo přiženil, kam se která vdala, nechť snáší manželské starosti). Zátur. Ti, na nichž nepřátelé jeho všechno zavěšovali, byli druhdy lidé ne- umělí; Velmi moudře Pavel zavěsil vývoj pravdy o Bohu jediném na onom veřejném výjevu. Sš. II. 20, Sk. 207. Obžalovaný právo své přísahy opouštěje, podvolil sě ty peníze žalobníkovi na kříži zavěsiti. NB. Tč. 16. U nás zlaté řetězy na hrdle zavě- šovati obyčej jest. Ler. Správu církve na sobě z. Kom. Půjdeme li do lesa, to nás tam zavesá (zavěsí). Sš. P 458. — co komu (kam): psu klát, klacek (aby nemohl bě- hati, bengeln), D., košík. Z. někomu lež, hanu, D., dlouhý nos. Vrat. Zavěsil mu jednu. Ros. Z. někomu něco na nos. D.,Rk., Mt. S. I. 112. Z-siž každému koni na sedlo tisíc hřiven zlata. Výb. II. 42. Křížek z-la sobě na hrdlo. Us. Čerta mu na grg (krk) zavesil. Mt. S. I. 88. Z. se někomu na krk. Šml. I. 57. Zapru to a ještě mu povesím hubu (vyhubuji mu). Šd. Všecko jim zavě- šuje (dává). D. — co čím: nemocnému bolnou ruku rouchou zavěsiti. Vojevodu tej krajiny, vyvedúc na vysoký vrch, žin- kou (provazem) zavesili. Sl. let. II. 20. — jak. Šitie, čo môže za každý štich na klinček z. Pořek. Zátur. V tom z-li jsú noční věcí u dvú spolupřísežných našich rady nové hlavně, popel a metly. NB. Tč. 85. Povedz pánovi, aby si klobúk o jeden klinec nižej z-sil Dbš. Sl. pov. I. 227. Kúpil si prová- zok, že voľakde v hore zaň zavesí (po- věsí) sa. Ib. I. 8. Z. se někomu za ruku. Šml. I. 100. Z. věc na výmince, J. tr., na zpytování. V. — proč. Že vám pro útraty žalobu na krk zavěsí. Čch. Dary v chrámě zavěšovali na památku. BR. II. 278. a. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu kázali jsme z. List z r. 1481. Tč. — se. Veverka se zavěsila (na strom). Dch. On se sám zavěsil (oběsil). Koll. Hasič se z-sil (hákem opaskovým na okně). Us. Hro- zen se zavěšuje = tíží zrníček od keře se odchyluje, až konečně s keře docela dolů visí — se zavěsí. Čk. 313. — V z Zavisovati. Závěska, y, f. = prapor, die Fahne. Na Slov. S roztrhanou z-kou na korde utekal Potemkin. Lipa 243.— Z-ky, pl., das Amu- let. Ssk. — Z. látkové, výrobek provaznický, die Verkleidungstücher (ein Seilerprodukr). Dch. — Z., das Gehänge, Guirlanden. Posp. — Z., v nichž táhla pístová zavěšena jsou. NA. IV. 16. — Z., v mathem., die Mantisse, Zugabe des Logarithmen. Nz. Z. = desetinná čísla logarithmu. Šim. 159., Hra.