Zavésti
Zavésti. — abs. Cesty zavádějí. Posp. Aby se nedali ďáblu z Št. Kn. š. 170. — co, se s kým. Z. s někým rozprávku. Vlč. Z-dla se s milým (dopustila se). Sš. P. 412. — co, koho, se kam. Z k zlému. Št. Kn. š. 78. Koruna česká skrze regenty v dluhy z-dena byla. Let. 378. Z. hodnotu nějakou do významu mathematického. Pdl. Z. se do koho = pustiti se. Sá. — co komu. Dyž sa syn žéníł, zavédł mu otec chalupu (věnoval, odstoupil). Brt. D. 296. — koho odkud. Z-dí lidi od Boha. Št. Kn. š. 143. — koho proti tomu. A jednú-li ty věci nás podržie od Boha dobrú chvíli, ať neřku, zavedú protiv Bohu. Št. Kn. š. 56. — se = pospíšiti si. Zavoď sa honem; Čistě si za- vodíł (velmi si pospíšil). Val., laš. Brt. D. 297.