1. Zavětiti
1. Zavětiti, il, ěn, ění = větvemi pozna- menati aneb přikryti, verbrechen. — co, koho. Z. dráhu postřeleného jelena (aby ho neztratil). Z. jelena zastřeleného (při- kryti, aby naň slunce nesvítilo). Jg. Z. pše- nici, pole, cestu (závěť dáti; vz Závěť, 2.). 2. Zavětiti, zavětovati = do řeči zaplésti, in o. durch die Rede verwickeln. — se kam (do čeho = řeči se zaplésti). Rk. — Z. si = zahovořiti si, porozprávěti si. — o čem. Zavietime si o Slovenčině. Hdž. Vetín. 74. — Zavetovati se ke komu = pěknými slovy a p. si nakloniti, gewinnen. Oni oba se ku přátelům svým hrubě nezavětovali. Slez. Šd.