2. Záviděti
2. Záviděti, dím, 3. pl. dějí a dí (cf. Bž. 194. a Gb. v Listech fil. 1884. 466.), viď a viděj, dě, ěje (íc), ěl, děn, dění; závidívati = nepříti, neiden, beneiden, missgönnen. Kat. 56. Budu z. Nezáviděj. Br. Závidící. Br., Aesop. Že žije, trpko to cítia i závidia vra- hovia ukrutní. Ppk. I. 39. Z., trvací sloveso, ač složené s předložkou za, poněvadž má jiný význam než viděti. Č. — komu, čemu. V., Jel., Kat. 56., Br., Dal. 44. Tomu oni závidí všemu. Št. Kdo ščastlive žije, záviďá mu luďé. Na Slov. Tč. Otcovským chválám záviděl. Jg. Macocha láske jejich závidela. Č. Čt. I. 124. Galánečky moje, ja nezáviďte sobě. Brt. P. 10. Tornu židé závidíc. Pass. XIV. (Mus. 1883. 112.). Z. bratru. Št. Kn. š. 252. I jiní řemeslníci závidíc jiným. Hus I. 124. Lépe jest, by mně jiní záviděli, než já komu; Žebrák žebráku závidí; Záviděl lysý holému; Hlouposť (hloupý) závidí bo- hatému a posmívá se chudému Prov. Šd. — komu čeho. V., Br., Háj., Aesop., Anth. Jir. II. 201. Z. bude muži svému masa. Jg. Nezáviděj mi toho. Dch. Ach ľudze pre- 1'udze, nezávidzte teho. Sl. ps. 56. Ludia jim závidia, že sa rádi vidia. Ludia, milí ludia, nezáviďte toho. Sl. ps. Šf. II. 139., Sl. spv. V. 170. Ja závidím těm malým ptá- čkum té jejich zlaté svobody, ja závidím, že lehkým letem sa vznáši v chrámu pří- rody. Nitra VI. 105. Šak mu toho z-dím. Us. Brt. Vida, že i národ chýlí se k mlad- šímu bratru, jal se mu toho z. Ddk. II. 378. — co komu. I žebrák žebrákovi chudobu závidí. Na Mor. Tč. Bo nám naše šťastie ludia záviděli. Sl. ps. 33. Čo luďé záviďá, nebývá zlému podobné. Na Slov. Tč. Zá- viděchu jej (jí) bohatstvo. Rkk. 46. Tato vazba pokládá se za špatnou, ale není jí, což z uvedených příkladů patrno; ale oby- čejnější jest vazba: z. komu čeho. — komu čím. Závistí přílišnou závidí dobrým. V. — co komu kde: v srdci svém. Kram. Ostatnie dievčata na priadkach troška i závidely našej Hanke toto štestia. Dbš. Sl. pov. I. 351. — komu z čeho. Št. N. 152. Tehda z toho jemu závidě všech dobrých nepřietel ďábel; Vždy z toho (z království nebeského) závi- díme. Pass. 26., Pass. mus. 321. Jest-li kdo jeho (než on) vyšší na některém dobrém nebo na některé milosti: i závidí jemu z toho. Hus III. 179. — komu nad čím. Tenká ženka a rozkošná z. bude muži svému, jenž zpoléhá na jejie lóno, nad syna i dcery masem . . . Hus I. 57. — čeho komu jak: až k smrti. Sá.