DivišDiviš. Jsi jako sv. D. na jesličkách (o tom, kdo se něčemu velmi diví) U Solnice. — D., os. jm. Blk. Kfsk. 1297., S. N., D. ol. II. 441.; III. 355. Cf. Tk. I. 604., VI. 244., Tf. H. 1. 3. v. 193. —
D. =
podivín, di- vous, kdo pro nepatrnou příčinu hned křik a hlomoz dělá, der Sonderling. U N. Kdyně. Rgl
. Mor
. Mtl
., Šd
.