Závina
Závina, y, f. = zavinění, vina, das Ver- schulden, die Schuld. Conc. trid. (Šd.). Zá- vině vzieti odpuščenie. Št. Pokáním svých závin polepšíme. Št. Slovy těmi chce Petr nesmírnosť z-ny od židů odníti. Sš. Sk. 25. Veliké zlé na tomto světě svú z-nú hanebné po sobě slovo ostavie; Pro svú z-nu trpěti. Kšch. 2., 36. Z-nú otce; Ač srozuměje své z-ně pokoříš se. Št. N. 309. 28. Pyčem těch závin. Št. Pokuta za menší z-nu. O 7 vstup. Ty msti sám nad sebú své záviny. Št. Kn. š. 266. — Z., die Verschuldung. (Pomsta), v níž jsme upadli závinů otce prvnieho. Št.