Zavírka
Zavírka (zavírka), závěrka, y, f., zá- věrek, rku, m. = konec, der Schluss, die Sperre. Z. kola (když se lov končí, der Schluss des Kreises). Šp. Doba z-ky (brány), die Sperrzeit. Dch. Rumpál s dvojím pře- vodem a z-kou; Rumpál jednoduchý se z-kou samočinnou. Wld. Z. v hudbě, ka- dence, die Klausel, dokonalá z., der Ganz- schluss. Hud. Z. v rozepři. Vz Provozo- vání. Z. roční, der Jahresschluss. Šp. Na z-rku toto přidám. Ler. Z-ku činím a se poroučím. Žer. 311. Z. modlitby. BR. II. 28. Kteroužby víra vaše utvrzena byla, když byste vězení mého šťastnou z-ku viděli. BR. II. 667. b. K zavírce (konečně); K za- vírce a konci řeči své přistoupiti; Ale ve 311 všem tom bude tato naše zavírka: Pán Bůh tak míti chtěl. V. Z. vězení. Br. Řečník z-kou zavírá. Kom. — Z., die Schlussfolge. Mylná z. D. Z-ku z něčeho činiti. Br., Ler. Z. z toho jde, že . . . Br., Kom. Z. přední, prosyllogismus, der Vorschlusssatz. Nz. Vý- bornou z-ku činíš, anižť já jí odpírám. BR. II. 376. b. Z. učiniti. Hus III. 314. Vz Zá- věrek. — Z. vozu = řetěz k zavírání, šupka, závěrka, die Wagensperre, Radsperre, der Hemmschuh, die Hemmkette, Schleife. Vz Šubka, Zavíradlo. Vozka zavírá kolo z-kou. Kom. Z. = brzda. Z. ruční, dvojčinná. NA. IV. 214., 215., V., Kom. Pozdě po lidech na z-ku dávati, č. M. 79. — Z. = příkré místo, kde se vozy zavírají, abschüssige Stelle. Ros.