Záviseti
Záviseti, 3. os. pl. -sí (novější šp.: visejí), el, ení; budu z. = viseti na čem, abhängen. — na čem. Na něm vše závisí. Br. Na tom závisí, že ... Sych. Z. na něčem, depen- diren. Čsk. Z. na podmínce něčeho. Dch. Na přísaze té záviselo bohaté dědictví; Z-li naprosto na vůli krále Vladislava. Ddk. V. 302., III. 244. Člověk jako zvíře z-sí na podmínkách přírodních. Osv. I. 51. Na mi- losti boží všechno člověkovo pokání z-sí. Sš. Sk. 100. — odkud (čím kde). Často z-sí poměr od více (několika) veličin. Šim. 89. Jakoby spasenie alebo zatracenie jeho od slov týchto z-lo. Lipa 187. Vyvolenu býti nezávisí od zásluh člověka; I neuště- dřování oné smilovnosti zhola od svobody boží z-lo; Svět celým bytím a životem svojím od něho závisí; Zhola ve všem, co jsme a máme, ve vší jistotě svojí od Boha závisíme. Sš. I. 100., 102., J. 19., Sk. 209. (Hý.). Osud země od toho způsobu závisel. Mus. Záviseli jsme od krále. Nej. To závisí ode mne, lépe: To jest na mně; pokud na mně jest. Os. Z. na čem, lépe než od čeho. Nz., Brs. 2. vyd. 271., Pdg. I. 93., Km. I. 25., II. 138. — kde. V té moci zápal k plodu závisí. Stav. svob. 1523. Já pod ním neza- visím. Us. u Skryje. Brnt.