Zavisnouti
Zavisnouti, snul a sl, utí; zavisovati = uvisnouti, uváznouti, hängen bleiben. — kde (zač). Nevím, na čem to zavislo. Ros. Za vlasy na dubě z. Lom. Tu u Třeboně proto zavisl (byl oběšen). Břez. 268. Milena rada počúva jeho hlas, milostně otáča ra- mena okolo jeho drieku, rajsky zavisne na jeho ústach. Lipa 321. Tu bliezko driemal mohutný les, dýchal starinou. Stoletia zá- visly mu na čele. Phld. III. 1. 17. Nad tebou cudská zavisia mrákava. Nitra VI. 12. Hoj, zavisly čierne mraky nad bielym Balkánom. Chlpk. Sp. 155. Všecko zde za- vislo na smýšlení; Celý lid na slovech páně zavisnul; Veškerá spása lidská na jediném Ježíši zavisla; Ctnosť ale závisla sama na správě veškerenstva. Sš. Mr. 42., J. 124., Sk. 47., 204. (Hý.). Na skořápce zákona nezavisnuv. Sš. Sk. 55. — jak od čeho. Víra tedy dle slov těch zavisla od vůle. Sš. I. 111.