Diviti se
Diviti se, div, divě (íc), il, ení; divívati se, sich verwundern, staunen, mirari. — abs. Divichu se Němci. Rkk. I divili se všichni náramně. Br. To se divím. Jg. — čemu, komu. Divím se tomu. Troj. Jest se čemu d. Us. Poče tomu sě d. Kat. 249. Diviechu sě Němci kráse také. Rkk. 46. Není se tomu d. Šm. — Br., Háj., Solf., St. skl., Alx. — koho: To mne diví (das wundert mich), šp. m.: Tomu se divím. Mus., Jg. — nad čím. Jg., Šm., ale neuvádějí žádného dokladu a Rk. praví, že jest tato vazba špatná; s ním souhlasí Os.; avšak šp. právě není, možnáť jí analogií chrániti: Užasnout' se nad tím upřímí. Br. Užasl jsem se nad tím. Ros. — jak. Diviti se se strachem. V. — do koho. Divím se do starých lidí, kterak na tom jich smysl blúdí. Cat. bib. Divi (divím) sě do tebe. Pass. 625. — komu nad koho. Že se jim nad jiné divíval. V. — z čeho. A když jí z toho divíc se mluvila, odpověděla. Han., Výb. — kde. Nepřestávať se v sobě vždy d. Pís. Br. — přes co. Divím se přes to, — šp. m.: čemu. Šm., Jv. — Vz Dívati se, 1.