Závit
Závit, u, m. = něco zavitého, okrouhlého, svitého, jako jsou drážky ve šroubu, das Gewinde, die Windung, der Gang, die Drall. Vodní z. Archimedův, die Wasserschnecke, vodní točenice (k vážení vody). Sedl., KP. II. 407. Trubka z-tem opatřená; drát na z. zatočený. Pr. Chym. Z. trojnásobný, drei- gängige Spindel. Us. Pdl. Z. šroubu ostrý, plochý. Vz Včř. Z. II. 49. Z. matičný, das Muttergewinde, normalni, Normal-, Šand. II. 14., 87., 88.; závit komínku, die Piston- schnecke, délka závitu, die Drallänge. Čsk. Přenosný stroj k řezání z-tů na rourách plynových. Wld. Z. šroubovice, ein Gang der Schraubenlinie. Jrl. 426. Ješto bleskem kdys se mihnou přes ty šeré z-ty. Č. Růž. st. 39. Semena nad zemí klíčí a kel na z. zatočený se zpřimuje. Rostl. Z. šroubový, das Schraubengewinde. Bc, Nz., Šand. II. 14., ZČ. I. 96., Mj. 88. Z. = zákrut, v pu- škařství a vojenství (Drall), stáčka ryh šrou- bovitě v děle, v ručnici se točících. Vz více v S. N. — Z. v uchu. Vz Závitky, KP. II. 292. — Z. na psaní, lépe: obálka. Rk. — Z., volumen, die Rolle. Ssk. V pa- pírovém z-tě něco poslati. Kos. Ol. I.189. — Z. = otoč, otočení, oběh, die Umdrehung, Rotation der Schraube. Nz. — Z. v tělocv. = dráha spiralná, chod závitnicí, die Schnecke. Km., Jdr. Vz KP. 1. 436.