Zavíti
Zavíti, zaváti, věji, íl a ál, án a ín a át, ění a aní, íní, átí, ítí; zavívati, zavanouti = věje zahnati, ver-, wegwehen; zakryti, ver- wehen, verstöbern, zuwehen, wehend be- decken; počíti váti, anfangen zu wehen, loswehen; uprdnouti se, Wind lassen. Jg.— abs. Jak vítr zavál, oheň se zňal. Sych. Odpadol lístoček, ej ani nezavialo. Mt. S. I. 27. Vzdech zavál. Kká. K sl. j. 106. Divá zavála vichřice. Vrch. Je mně hrubě zima, větříček zavívá. Sš. P. 180. — co, koho. Slova i peří zavěje vítr. Exc. Zavialo ťa (kletba na Slov.)! Let. Mtc. S. II. 1. 39. Blúdne to svetlo svieti, nehreje, najmenší vetrík preč ho zaveje. Čjk. 38. Z. sníh. D. Sníh cestu zavál. Plk. Větrové zavívají páry mořské. Hlas. — co kam (na koho). Chmel. Chráň ho, aby mu ani slnce nezašlo ani vetrík naň nezavial. Mt. S. I. 90. Vichr list do propasti zavál. Exc. — co, se čím. Vítr zavál cesty sněhem. Ros. Cesty sněhem se zavály. Šlepěje pískem se hned zavějí. Har. II. 106. — kde. Zavial vetor, zavial na urpínskej skále: ale neodniesol z mojho srdca žiale. Sl. ps. — kudy. Tichem noč- ním lehký větřík zavívá. Goll. Duší touha mi zavívá jako vítr plachtami. Čch. Bs. 7. Tichem zavál výkřik. Kká. K sl. j. 104. — odkud. Od šibenic zavialo. Btt. Sp. 28. Vítr zavál od západu. Us. Tč. — koho čím jak. Sv. Eudokie psa až po uši sněhem zavěje. Pron. Tč.