Závlač
Závlač, e, závlačka, y, 1. = závora, zá- strčka, der Schluss-, Schliess-, Kehlkeil, der Schieber, Riegel, die Riegelfeder. Jg., Šp., Prk., Rgl., Sl. let. IV. 154. Závlačka Šp., Kd., Tč., Dch., Šand. II., 61., Včř., Čsk., Džl., Nz., Hk. Z. u okenice. Vz Včř. Z. I. 43. Z. okenná, der Fenstertrieb. Nz. Z. ná- sadek, der Aufsatzschuber. Čsk., D. Z. dlouhá k přibití, krátká příční, k zadlabání, k za- puštění, silná s čepem, s mosazným knoflí- kem, železná k přibití. Kh. Z-kou něco zastrčiti. Ja. Z. u voje vozové. Us. — Z. u pluhu, u krabice, kosy. Us. Dch., Kd. — Z., die Mehlbeutelstütze. Šp. — Z. = háček na chomoutě, na který se prostraněk zapíná, die Kumraetschliesse. Brnt., Čsk., Us. — Z.= závlak, die Eineggung. Vz Závlačka.