Zavléci
Zavléci, vz Vléci; zavlíci, zavléknouti, zavlíknouti, zavlékati, zavlíkati, zavláčeti, el, en, ení, zavláčiti; zavlekovati, zavlačo- vati = zatáhnouti (někdy: tajně, ver-, weg- schleppen; branami zatáhnouti, ein-, unter- eggen. —co: jídla (tajně zanášeti), Us., při (k nepříslušnému soudu). D. Věc z., ver- schleppen. Dch. Z. semeno, eineggen. Dlj. 17. (Děva) nevediac kam ju zbojník zavlieka. Sldk. 33. Ten v prostřed krojenej zanechává radlicu brázdy, ten zoraný a už obsátý ne- dozavleče úhor. Hol. 18. — co, koho kam (jak): zabitého do chrastí. Ros. Zavlekl ho za vlasy na dvůr. Us. Na veliké muky zavláčíš a hned tě na ně vydám. Ob. pan. Hnůj do přílohu z., eineggen. Us. Tč. Z. nemoc do sousední země. Us. Pdl. Psi vý- sady ukradli a do komory pod staré hara- burdí zavlekli. Kld. II. 115. Myš to do díry zavlekla. Dch. Věc náboženskou na pole po- litické z. Sš. Sk. 195. — co, za koho: pole (místo něho). Us. Tč. — co čím: žito bra- nami. Kat. 2772. I já, když sem byl žákem a zpieval sem s jinými vigílie, tak sme zpie- vali, jedné abychme odbyli: neb jiní sú pe- nieze brali a námi zavláčili i zaorali. Hus I. 307. — kam (proč odkud). Ze slabosti dal se zavléci do této společnosti. Ddk. VI. 32. Nemoc nakažlivou odněkud někam z. Us. Pdl.