Závoj
Závoj, e, závojek, jku, zavojík, u, m., od za-vi (víti, viji), vz i v oj (bíti, bi, boj; líti, li, loj atd.). — Z. = zavití hlavy, rouška, šlojíř, pavučník, přístěrek, podvijka,
podvíka, podvíčka, der Schleier. V MV.
nepravá glossa. Pa. Z = jemná látka, kte-
rou si ženy obličej zastírají. Vz S. N. Z.
římský a řecký. Vz Vlšk. 179. Z. gazový.
Kh. Stála mající obličej zastřený bílým zá-
vojem. Johanit. — St. skl. Z-jem obličej za-
stříti, zakryti; z-jem oblíčej n. se před stu-
deným větrem chrániti. Z. krajkový, Spitzen-,
čarovný, Zauber-; z. odhaliti, z-jem zahaliti,
obestříti. Dch. Hluboko splývající z., jejž
venkovanky tak ovinouti uměly kolem hlavy
a lící, že jen oči bylo lze viděti. Ddk. IV.
254. Zem kryje mlhy závoj. Exc. Sněhů
věčných bílé z-je vám ověnčily čela malebná;
Z. mraků, tmy. Vrch. Osvědčuje s usedavým
plačom, že radšej smrť nežli závoj mníšský
a predca ju odievajú riasou. Zbr. Lžd. 37.
Obloha závojem oblačným zastřená. Stč.
Zmp. 518. Veškeren z. nad písmem starého
zákona ulehlý v Kristu se odhrnuje. Sš. Sk.
160. Z-jem někoho zadáviti. Dal. Jir. 45. — Z. v rostl. = čásť teřichu blánovitá u hub hned pod plachetkou jsoucí hned bez ní ztuha přiléhající na klobouk a třeň, načež, když všecky díly vyrostly, se trhá a pak na třeni prsten dělá (annalus, der Ring), a na kraji kloboukovém oponku (cortina, der Vorhang). Velum, der Schleier. Rst. 522., 218., Kk. 78. — Z. = prach černý po trámech ve mlýně smetený na placky n. na maz, der Mehlstaub. Us. — Závoje, pl. = žabí vlas. N. Bydž. Kšť.