Závrbek
Závrbek, bku, m., das Weidengebüsch. Z. nebo chrasť vrbová. 1466. Gl. Z. = vr- bové roští n. mladá vrbina. Us. Tč. — Z. = ein mit Weidenruthen eingezäunter Ort. Té. Společně tu na těch z-cích dobytky své mají pásti. Tov. 229. Upadl mi v mé zboží v juřinské z-ky. Půh. I. 370. — Z., jm. pole u Nakla a j. na Mor. Pk.