Zavrhnouti
Zavrhnouti, ul, ut, utí; zavrci, vz Vrci; zavrhati, zavrhávati, zavrhovati = až někam vrci, bis wohin werfen, hin-, hinterwerfen; opovrhnouti, odstrčiti, nechtíti, verwerfen, ausschliessen; zvrhnouti, widerlegen; za- kryti, vyhnouti se, zudecken, auspariren. — co, koho, se. Zavrz to; z. strach smrti. Jel. Z. domnění, učení nějaké; Vína neza- vržme, že se jím opíjejí. V. Dobrou radu z., D., Lom., odvolání, Rk., snesení sně- movní, Mus., kotve, Pref., porovnání (vy- rovnání). Kom. Zavrhl jsi řeči mé. Z. wit. 49. 17. Z. žádosť, odvolání. Bůh člověka nezavrhne. D. Z. se = zahoditi se. D. Jak- náhle zvyk, odev, jazyk zavrhnete, čím ste boli posial, tým býť prestanete. Chlpk. Dram. I. 85. Aby uměl z. zlé a vyvoliti dobré. Br. Rozumnosť rozumných zavrhne. Sš. I. 166. Z. hnůj, špatnou úrodu (zaorati). Tč. Nemohu si zvoliti, koho bych chtěla, aniž toho z., kdo se mi nelíbí. Shakesp. Tč. Zavrhouce staré šaty oblekli pěknější. Dh. 81. Podánie rovné z. Výb. II. 43. Při vašem zdání bude neb všecko zavrci nebo něco vybrati podlé vůle vaší a potřeby věci. Žer. 325. A Koleš zavrhl to svědomie a řekl. NB. Tč. 150. Zavrhúce tento svět. GR. Z. zbožie, boží zákon, všecky zlé žá- dosti; Nepros za něho, neb sem ho zavrhl ; Naučenie nemá nižádný zavrci; Něčí radu z.; Z-hli sú řeč boží, radu sú jeho nepři- jeli. Hus I. 79., 235., 285., 309., 373., III. 132., 139. Moudrost cti, sváry zavrhuj. Kmp. Č. 116. — co kam: kámen za zeď. Us. Někoho do pekla z. D. Pojďte, zavrhneme (zapřáhneme) do druhého vozu. U Rychn. Ntk. Zavrhla na sebe šat (oblekla). Dbš. Sl. pov. I. 51. Zavrhl vozy jeho u moře. Ž. Klem. Z. dusi do ohně věčného. Mž. 88. A ty nenáviděl si poslušenstvie mého a za- vrhl si řeči mé na zad. Hus II. 325. — co odkud. Daleko od sebe něco z. (zbraně). V., Kom., Dvě kron. Někoho od žaloby. Rk. Máte bojovati proti zlému a zavrci prisáhanie od slov svých. Hus I. 96. — čemu. Ráně zavrhnouti uměl (se vyhnouti). V., Cyr. — co komu: svědky (zvrhnouti). Ros. Z-hl mi mé rukojmě. Půh. II. 301. Z. se komu, sich wehren, Jem. entgegen wer- fen. NB. Tč. 106. — čím (se, co, koho, čemu). Tím nezavrhává. Reš. Krále svým životem z. (zakryti). St. skl. Trpělivosť jest štít, kterým se člověk mnohé svádě zavrci musí. Reš. Tehdá jeho žena přiběhla a za- vrhla muže svého rukú. NB. Tč. 72. A tím aby zavržel v žádné specifikování ani práva svého neb zemského zastávání se nedávaje. Žer. 324. Chtěl mě praštiti kyjem a já se zavrhl Drtinou a on uhodil Drtinu v tvář. Svěd. 1569. — se čím kdy proti čemu. Kteroužby (baštou) se v čas neštěstí za- vrhal proti moci. Záv. — jak. Z. návrh většinou hlasů. Us. Dokud Bůh starého lidu skrze Tita zkázou jerusalemského chrámu nezavrhnul. Sš. Sk. 232. Svědomí to po právu zavrhl jest. NB. Tč. 192. Otázku fariseů opatrně zavrhl. BR. II. 170. Ty svět zavrz příkladem Kristovým a nebudeš po- vinen světskému knížeti. Hus I. 181., II. 400. — proč. Práva sobě ustavujíc mój lid ste mútili a zákon mój ste zavrhli pro svá ustavenie. Hus III. 193. — aby — ne. Do- kavad ty želéš, poňavadž já zavrhl sem, aby nekraloval nad Israelem. Hus II. 193.