Zavroubiti
Zavroubiti, il, en, ení; zavrubovati = vrub zaříznouti, einkerben, zu kerben an- fangen; zaviniti, verschulden; zajíti, ein- lenken; obroubiti, besäumen, berändern — co. Něco tam zavroubil (zavinil). Ros. Z-ti šátek (obroubiti; kraje zahnouti a zašiti, aby se netřepily). Us. — co čím: šátek hedvábím. — komu v čem. Řetěz ten dám oné ženské, abych aspoň v něčem své man- želce zavroubil (něco zavinil). Omyl. — kam : do hospody z. (zajíti). Plk. — se komu kam: do srdce. Hdž. Vet. 93.