Zavzdechnouti
Zavzdechnouti, zavzdychnouti, chnul a chl, utí, zavzdychati, anfangen zu ächzen, zu seufzen. — jak. Těžce zavzdechl a zemřel. Us. Zltovláske iba čo niekedy zavzdychlo sa z hlboka a nevravela nič. Dbš. Sl. pov. I. 69. Zavzdychne smutne: Už som všetko ztratil. Č. Čt. II. 95. - abs. Sedia oni, sedia, do ohníčka hlädia, slovka nepovedia. Len keď bor zašumie, keď vetor zaveje — skočia, zavzdychajú: Jaj naše nadeje! Btt. Sp. 9. Dievčiatko tŕpne, slúcha a rúčky slo- žiac zavzdychá. Ib. 119. — si. Zavzdychne si: Pros za mne! Us. Šd., Němc. — se komu. Strelcovi všakovak bolo okolo srdca a neraz sa mu zavzdychlo; Slúbil si mi toho beranca. Ach, zavzdychlo sa dobrému Jankovi, slúbil som ti ho, slúbil. Dbš. Sl. pov. III. 10., VIII. 44. — kdy kde. V noční době zavzdychati chvilenku na hrobě. Hdk.