Zavzíti
Zavzíti, vezmu, vzal, vzetí; zavzati (slov.) = vzíti, nehmen. — co kam. Co v hlavu zavzal (sich in den Kopf setzen), na tom stál. Kom. Kaz si zavzal do hlavy a viac nepopustil od toho. Mt. S. I. 109. — abs. Bylo sucho, zelé nezavzalo (nezaložilo i. e. do hlávek). Slez. Šd. — se. Obilí se za- vzalo (fasste Wurzeln). Slez. Šd. — si = umíniti si, sich vornehmen, in den Kopf setzen. Slov. Na ostatok zavzala si do tej dvanástej izby čo len jedným očkem na- kuknúť. Dbš. Sl. pov. VI. 9. — se nač, etwas unternehmen, sich zu etwas entschlies- sen, sich einer Sache widmen. Na Slov. Aby každý tým lepšie dbal na to, na čo zavzal sa; Kamkoľvek v svete obrátiš sa a na čo zavezmeš sa, budeš aký najšťastnejší môžeš len byť. Dbš. Obyč. 92., 105. A veď už, keď len tak zavzal si sa na to, choď, hľadaj. Dbš. Sl. pov. VII. 47.