Divný
Divný; diven, vna, vno; komp. divnější. — D. = podivný, ku podivu, wunderbar, Verwunderung erregend. Jg. D. řezba, pří- hoda, smrť, věc, skutek. Jg., V. Ale do vás jest nám to divné a těžké, že... Br. Divné se zdáti. V. Divné věci zima působí. Toms. Žena věrná, milá, jest divná co vrána bílá. L. — v čem. Divný jest Bůh v svých sou- dech. Chč. 631. — D. = nadpřirozený, zá- zračný, potvorný, übernatürlich, wunderbar, Wunder-. Jg. Divná znamení na nebi. Jg. D. úkaz. V. D. moc. Nt. — D., Br. — čím. Dennice jsú svým bleskem divny. Št. N. 205. — D. = neobyčejný ve způsobu, v povaze, v přirození, wunderlich, grillenhaft, seltsam, sonderbar. Jg. Staří jsou obyčejně divní (syroví, svémyslní, nevrlí). D. člověk, hlava, rozum; d. zvíře jest on. Ros. Byl divný svatý. Us. V tom obleku všem divný byl. Har. — do koho. Tato jest věc přieliš divná do našeho Boha. Chč. 615. — Jsem divný, jak to vypadne = rád bych věděl. Us. v jiho- vých. Čechách. Šb.