Divný
Divný = podivný, ku podivu, mirabilis, admirabilis. Ž. wit. 44. 5., 41. 5. a j. To je d. osud, náhoda. Us. Lpř. D. pocit. Us. Pdl. Div divný, divoucí. Km. D. milosť boží. Výb. II. 27. Byl tak divný jako jelen s zlatými rohy na mostě pražském. Štr. Divné krásy bieše. Alx , GR. Snad to ně- komu bude za divné, jestliže já .... Št. N. 180. Když jest tak divné věci a rozličné z ničehož stvořil; D chuť; Neb ani dennice ani zvieřennice jsú tak svým blskem divné, jakoj' spravedlnost ... Št. Kn. š. 17., 132., 186. (7., 34.). — D. = wunderlich, grillen- haft. Je jako z těch divných lidí U Olom. Sd.