Zazvučeti
Zazvučeti, zvučím, zvuč, če (íc); el, ení; zazvučívati, zazvukovati, ein wenig klingen, anfangen zu klingen, erklingen, erschallen, ertönen. — abs. Když varhany zazvučí. Ros. — kde: v kostele. Na luku rohy za- zvučely. Č. Lesní roh v lese zazvučel. Šp. V srdci mně to zazvučí. Kká. (Osv. V. 34.). — čím. Po tých trudných, krušných dobách skoro prídu, skoro doby: jedna každá trú- bou, zvonom čo z-čí ponad hroby. Phld. IV. 170. — odkud: z úst. Msn. Or. 25.