Zažádati
Zažádati, al, án, ání, begehren. — co (komu). Vz Žádati. Čo zažiadam, to mi dajú. Slov. Kyt. 1876. Ponajprv zavázal (ruku), jedno sto zažádal . . ., po třetí za- vázal, děvča si zažádal. Sš. P. 164. Krás- nych dievok na okolo dosť, vyber si, ktorú si srdce zažiada; Dám ti, čo ti len duše za- žiada; Naber si zlata, naber si sriebra, ber si, čo ti srdce zažiada; Iba si rozkažte, čo vám duša zažiada, hneď bude všetko na stole. Dbš. Sl. pov. I. 21., 352., III. 5., 62. Muzika zavznela, sudy sa vykotúľaly a každý mal, čo mu len duša zažiadala. Phld. III. 1. 13. Má, čo mu duša zažiada (= co hrdlo ráčí). Zútur. — čeho (odkud). Že i po- moci všemohútného Říma zažádala. Sš. Sk. 271. Keď si varenej stravy zažiadal. Lipa 191. Pavel zažádal od Něho (velekněze) listů do Damašku ke sbornicem. Sš. Sk. 106. — oč, petiren, lépe : žádosť podati. Brs. 271. — se = zachtěli se, Lust, bekom- men. — se komu čeho. Zažádalo se mu vína. — s inft. Zažádalo se mi tvoje líčka boskat Sl. ps. 366., Sl. spv. I. 18., Sl. ps. Šf. I. 38. I zažádal blížeji nahlédati a po- pátrati. Sš. Sk. 83. Zažiadalo se mu veľmi poznať tu rodinu. Mt. S. I. 65. - se komu proč = zalíbiti se, gefallen. Zažádala se mi Ilenoška, ej, to pro ta svoje černá očka. Pokr. Z hor. 79. Každý vyberať si mohol, aké jedla a nápoje živo zažiadaly sa mu. Dbš. Sl. pov. I. 29.