Zážeh
Zážeh, u, m. = zažhnutí, zápal, zapálení, die Anzündung, Entzündung, das Feuer, die Gluth, der Brand. Já je mečem a z-hy donutím. Berg. Ráj, Čas. duch., Čch. Dg. Kv. 1884.714., Mus. 1880. 273. Z. radosti, Jrsk.; z. paprsky slunečními, sideratio. Nz. lk. Neboť slunce zážhem hoří a nám zážhem sestru zmoří. Ps. srb. II. 12. Z. dáti = zapáliti. Chch. Jih. Blesku z. sirný; Požáru z. rudý. Vrch. Necítil sladkého z-hu jejích rtů. Kld. II. 54. Jiskra, v jejímžto z-hu odhárá bratrova bláha. Sš. Sm. bs. 170. Z. lící sněhem zhled. Osv. I. 378. Vládce Olympa, jenžto metá děsnou pravicí s nebe z-hy líté. Cimrh. Myth. 101. Sbor že jest jako pec ohnivá, ve kteréžto z-hem ducha svatého rozpou- štějí a čistí se všecky trusky mnění růz- ných. Pal. Děj. III. 3. 81. Čechové opoví- dali svůj příchod ke dvoru císařskému zá- žehem několika vesnic. Pal. III. 312.