Zažžéci
Zažžéci, zažžíci, správně: zažéci, zažíci: zažhu, zažehu, zažžeš, zažhou, žehou; zažží m. zažzi, zažha (ouc), žehl, žžen, žžení; zažehnouti, zažhnouti, ul, ut, utí; zažehati, zažíhati, zažehovati, zažehávati = zapáliti, anzünden; roznítiti, entflammen. BR. II. 454. — abs. Aby na mši dva postavníky hořely a mladší aby zažíhali. 1558. — co: svíci. Lom., Kld. II. 99., Dbš. Sl. pov. 11. 74., Sl. let. II. 150 Zažhúce svéci. ZN. Než svíčečku zažžela, Janka voda vzala. Sš. P. 187. Dorna svíčku zažala. Sš. P. 780. Z. světlo. Br. Světlo zažínajte, do hrobu ma dajte. Sl. ps. 26. Z. oheň. Háj., BO., Arch. IV. 146. Z. město, Bj., Dal., BO., Alx. V. v. 493. (HP. 12.), Alx. H. v. 328. (HP. 67.), plamen. BO. Z. polena. BO., dům, Us. Tč., lampu, HVaj. BD. I. 86., lúč. Lipa III. VIL, Sldk. 588. I očí žár zažíha žhavé blesky. Plhd. Z. žá- dosť, Hus, oběť. — co kde Kteráž světlo nebeské v mysli zažehá. Br. Milosť v srdcích z. Br. Kadidlo na oltáři z. Br. Večer je, tmie se, v izbách zažínajú sviece. Lid za- žehal na horách oběť. Bj. Mnoho dobrých v řeku upade, o jiných (= okolo jiných) zažhú město Bavoři. Dal. 148. — co, koho, se čím. Ohněm ducha sv. srdce z. V. Ohněm město z. Bel. Srdce milostí z. Opsim. Za- žžel se ohněm žen. Lom. Chci raděj vínem játra zažehať než srdce žalným chladiť po- vzdechem. Shakesp. Tč. Zrak jeho záštím zažíhal se. Čch. Mch. 76 Západ zažíhá se Blesky. Šml. Bóh nepřetí jako jiný člověk ani sě zažehá hněvem. BO. Hřiech, který sě jest zažehl pitím silným, snadně prchne v smilství. Hus III. 188. — co, koho k čemu. Láskou sa k láske zažnite. Sldk. 346. Řeč ta k hněvu zažehá a přivodí. BO. K tobě její mysl mocně zažžhu. Pass. 832. Srdce k náboženství se zažhlo. Pass. mus. 318. Pane, srdce naše k sobě zažži. Br. K ná- rodu zažíháš lásku. Katol. noviny 1885. 46. Z. koho k pokání, Kram., k pobožnosti. D. — co proti komu. Zažžel proti mně prchlivosť svou. Br. Proti němu zažže se (zlostí). GR. — se. Oheň zažehl sě jesť Ž. wit. Deut. 22. a j. Olej se zažínal. Dbš. Sl. pov. III. 74. Začalo jedno svetlo horieť. Čakali za chvilku, či sa zažne oj druhó, ale to sa nezažínalo. Dbš. Sl. pov. I. 66. Srdce bylo se zažhlo. ZN. Zažehl sě oheň; Zažehl sě jest duch lidu všeho, accensus est spi- ritus. BO. Udusiti hněv, jak se zažže. Št N. 122., Pass. 503. — co komu. A dobré je to, keď sa čertovi sviečka zažne. Lipa I. 39. Cf.: Buď i s pánem Bohem za dobré a čerta nehněvej n. I s čertem nie za zlé. Zátur. — se s čím. Všed na sieň i zažehl sě s domem královým. Bj. — kdy. Hned zažne lampadu na úsvitě. Kyt. 1876. 16. Zažni zlému o poludni sviecu a predca ti neuverí. Pořek. Mt. S. I. 99. V bolesti se zažže. GR. Zažehl se v hněvě těžce nasa, že se jemu posmievali. BO. — jak. V něm (v lesku) se zažíhaly čistým žárem zbožné duše našich bohatýrů. Čch. Dg. — se od čeho. Sláma od ohně se zažhne. Lom. Od kýchání jeho zažehá se světlo. Br. — se na koho. Když se zažhne prchlivosť má na né. Br.