Zbaviti
Zbaviti, zbav, zbavě (íc), il, en, ení; zbavovati = způsobiti, aby kdo bez čeho byl, befreien, losmachen, überheben, ent- heben, entledigen; odníti, odloučiti, připra- viti (koho oč), darum bringen, benehmen, entblössen, verlustig machen; se = zhostiti se, sich befreien, losmachen; připraviti se oč, sich um etwas bringen. Jg. — koho, se čeho: strachu, dědictví, života, vlasti, duše, se práce, V.; starosti, cesty, zbroje, D., nedostatku, Št., zlého, Br., statku, Ros., chlebajšych., síly, zraku, rodičů, dětí, Chmel., moci. Šm. Z. se práva (připraviti se o ně)! Konečně se toho darebáka zbavili. Protož póžitka sě sami zbavíme. Hus I. 87. Tehdy se poručnictví zbaví. Vl. zř. 490. Protož usilují, aby jiné jich dílů zbavili. CJB.323. Ale také dílu svého v tom statku jí náleže- jícího se zbavuje. Kol. 47. Z. někoho advo- katství. J. tr. Z. masa, entfleischen, listů, entlauben, záře sluneční, entsonnen, trůnu, entthronen, Posp., někoho všech pochyb- ností, vlády, úřadu, hodnosti, Us., nějakého zlého. Tč. Z. něco síry, abschwefeln, kůry, entrinden, vlny, entwollen, sádry, entgypsen, vápna, entkalken. Šp Z. se dluhů, Us., ně- koho trestu, pokuty, domova, Lpř. Slov. 15., 59., mužství, S N. I. 11., kouzla, Němc. I. 84., dědičného podílu, vší moci, chleba, klatby, dvořenína, prostředků k útoku, Ddk. II. 59., 389., III. 114., 134., 279., IV. 17, hofmistrovství, Dač. I. 49., nároku, hrdla. NB. Tč. 35, 93. Král dal kolo dělati, pannu na něm lámati, Dorka Boha prosila, aby ju zbavil kola; Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh ščestí tvého. Sš. P. 8., 192. Z. se roboty, synka. Ib. 513., 535. By mi o vlasť činiti nebylo, dávno bych se toho všeho byl zbavil. Žer. 318. Z. někoho cti, Dal. Jir. 27., života, Háj., hřiechov, Hr. rk. 45., žalob, židuov. Listy hrad. z r. 1447., 1514., lítosti, BR, II. 19. b., poručníky poručenství, Vš. Jir. 245., něčího hněvu, Mus. 1882. 121., nemoci, Mst. v. 127., slepoty, núze, Výb. 1. 196., 323., žalosti, túhy, zlého vraha. Výb. II. 14., 13., 27. Ten zemiu všie kletby zbavi. Dal. Jir. 129. Vždyť věříme, že tyto škody napravíte a dalších nás zbavíte. Arch. V. 314. Z. někoho vlastního dědictví, Půh. I. 358. (I. 310., II. 626.), bratrů, Troj. 506., života, Št. Kn. š. 8., smutka, zlé smrti, Kat. 558., 2855., každého dobra, Alx., koruny, královstvie, kněžstvie, práce daleké cesty. Hus I. 206., 309., 369., II. 153. Sami ne- mohú sebe z. blech a much a pak chtie jiné z. pekelných muk. Hus II. 11. Kdo si modliť lenuje, milosti se zbavuje; Pilnosť zlaté domy staví, lenosť ducha síly zbaví. Pořek. Šd. — koho. Když's mne nechtěl zbaviti = nechati s pokojem. Žk. 187. (Jir.). — koho od čeho. Nebo puštění tehdy jest přirozené lékařství člověku, jenž člověka od nečistých vlažností čistí a od nastávající nemoci zbavuje. Rkp. lk. (Hrš. exc). Tys od smrti mä z-la, smrťou druhou zas umieram. Hrbň. Jsk. Z. vlasť od pohromy. Vrch. Zbav 313 ny od ďábla přelstivého. Výb. II. 27. Pro- síme od zlého zproštěnie řkúc: Zbav ny od zlého. Hus I. 334. Zbav Josefa od smrti této ohavnej. Kron. o Jos. aegypt. (Mu3. 1862. 177.). Zbaviť mě ode všeho nebezpe- čenství. Ib. 185. Tuto vazbu má Jg. za la- tinismus, a i jiní ji pokládají za špatnou. Avšak Jir. o ní píše takto: Zbaviti znělo prvotně izbaviti, které se sice váže též s genitivem, ale ne prostým, nýbrž s před- ložkou od. Kronika ypatievská (starorusín- ská): Bohb izbavi jeho oťb smerti, otb ruku jeho, otb takyja nuža. Z toho viděti, že prosba v otčenáši: Ale zbav nás ode złého není napodobení latinského: ,sed libera nos a malo', nýbrž vazbou čistě českou, ovšem velmi starou, kteráž svědčí o vysokém věku českého textu modlitby Páně. Srovnej Svě- tozor 1859. str. 209. Jir. A v Mus. 1878. 142. píše Jir. takto: Ve všech rukopisech (Světozor Sl. novin 1859. č. 3.) poslední prosba modlitby zní takto: Ale zbav ny ot zlého... V nejstarších textech staroslov. jak hlaholských tak cyrillských, zejména ve čtveroevangeliu Mihanovičově i v Sta- matovském, v evangeliaři Ostromirově atd. všude čte se: nb izbavi ny otB nepřijazni, později (ev. sv. .Matouše vydání Miklošičova) i až podnes říká se: ub izbavi nás otb lu- kavago. Staropolský text má: Ale zbav nas ode złego. Již shoda tato, která se doplniti dá doklady z písma chorvatsko-srbského (no izbavi nas oda zla), z bulharského (no izbavi ni ot lukavyja) a jiných, přivádí na mysl, že se zde kryje příčina hlubší. A v skutku na celém poli, kde vládlo písmo hlaholské a cyrillské, shledáváme izbaviti vázano s ot. O vlastní staroslovanštině Mi- klošič dostatečných dokladů podává ve Slov- níku: izbaviti oťb roboty, oť& běd*, ott ada atd.; v staré srbštině čteme: otí> ví>sěcht izbavi me; v staré ruštině: Bog otca jego izbavi ot smerti. Tbt že izbavi ot ruku jego. Bog izbavi jego ot takyja nuža. A i v staré češtině toho není nedostatek. Vz nahoře. Třeba Čeština a i polština od staletí sloveso zbaviti vůbec váže s prostým genitivem, přece jest hrubý blud, vazbu v otčenáši zbav nás ot zlého pro to chtíti zavrhovati. Nebo dejme tomu, že staří Čechové a Poláci v naší příčině nemluvili jinak nežli my, tedy se v poslední prosbě zachoval palaeo- slovenismus a tudíž převzácná památka po sv. bratřích solunských, jížto každý Čech již proto má chrániti a jí nehýbati. A D. píše takto: V starobulharském otčenáši ,Ale zbav ny ote zleho.' V Cyrillově překladě stojí: ,ot lukawago' a dalmatské ,ot nepři- jazni' jest zajisté starší než Cyrillovo ,ot lukawago.' D. Prk. v List. paedag. II. 235. píše: Z. koho od čeho není tuším latmisinus, ana slovesa toho druhu pojí se s ablativnou předložkou od (oťb) i v stbl. a to mnohem častěji než v češtině, jež vyniká nad onu znamenitě užíváním prostého genitivu. Leč původnější jest bez odporu prostá vazba genitivná, an genit. není zde jiným než ablativným a užívání pádů bez předložek jest prvotnější. Sr. Ht. O ablat. ve slov. a litv. v Mus. 1858. 523. Cf. Chrániti sia ot kvasa chlěbnago. Slav. Mat. 16., 13. Vz Vy- stříci, Zachovati. — koho, čeho jak. Aby vás jich zbavil bez války. Flav. A ktožby toho (dědictvie) byl zbaven bezprávně. O. z D. Tak se ho na do smrti zbavila. Slavia. Pohádky naš. lidu. 77. Z. někoho něčeho mocí. Lpř. Děj. I. 104. Kdož toho se do- pouští, zbavuje prý se až do prošlého dosti- učinění milosti sv. Petra. Ddk. II. 268. Bez zákona o nejezení nečistých pokrmů nebyli by se židé toho násilí přírody zbavili; Agrippa přívětivou ironií zbavuje se všeli- kých ztad plynoucích důsledů. Sš. Sk. 181, 280. Teď je starosť má, bych dobrým způ- sobem se zbavil dluhu. Shakesp. Tč. Za mírem (= za záminkou míru) jich cti zba- vichu. Dal. Jir. 14. Chtěli sě sami od sebe z své dobré vuole toho úřadu z. Arch. I. 207. I na duši i na tele zbav je všie žalosti cele. Výb. II. 14. Tuto zemiu bez čísla zba- vichu každého dobra. Alx. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 34.). — proč. Dítě své pro neposlušnost dědictví z. Kom. Sem pak nerad, že skrze jízdu do Prahy sem se navštívení Vašnosti zbavil. Žer. 340. Pro tvé muky i bolesti zbav nás smutka. Výb. II. 24. Každý rádby sě té cesty zbavil pro své dietky. Alx. 1106. — koho oč = připraviti, um etwas bringen, berauben. Kom. Což se maštale týče, nechce-li souseda o to právo z., má svú žalobu zří- zenú učiniti vedlé práva. NB. Tč. 245. — koho, se čím čeho. Dcera věnem dědictví se nezbavuje. Er. Z. někoho života vraždou. Svú chytrostí sily mě z. chtěla. Brt. P. 130. Z. něčím olej příměsků. ZČ. I. 270. Nedo- vedu toho, abych se předsudků takových zbavil mudrováním. Té. exc. Mým mečem zbavi života vás. Výb. II. 9. My mocí krá- lovskú těch platuov tiemto listem je zba- vujem. List z r. 1469. Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka. Č. — koho z čeho. Z toho hoře pokání zbaví každého. Št. Zbavím já tě z věnka tvého zeleného. Pís. slez. Šd. Prosil, aby ho z svatebného slibu zbavil. Pass. mus. 282. — kdy. Zbav je všie ďábelské moci takéž ve dne jako v noci. Výb. II. 15. — se kde jak dlouho = zdržeti se, sich wo aufhalten. Z. se v městě, u souseda dlouho, krátko, hodinu. Na Ostrav. Tč.