Zbaviti
Zbaviti. — abs. Trávy ještě zbavia (jsou obstojné); Ešte to zbaví (ujde, môže byť). Slov. Rr. Sb. — koho, se čeho (čím). Kdo s čeladkú špasuje, ten se statku zba- vuje VSlz. I. 229. Móž-li prosbú z. jej súdu. Št. Kn. š. 146. (38). Aby ny pekła z-la. Sv. Mař. v. 305. — Mnč. R. 42., Lg. Rr. 324. — od čeho. Chcu ťa od smrti z. Brt. D. 10. (605). Zbav je ode všeho zlého. Lg. Kr. 327., Št. Kn. š. 46., Výb. II. 1156., 1408. Na místo prostého genitivu odluky vstoupil gt. s od. Gb. Ml. II. 141. Aby jich ovečky od hrzení vlkuov z. ráčil. Leg. Mnč. R. 22. (44.). Cf. Oblehčiti od čeho (dod.), Ostříci, 1., Sprostiti (hl. dod.). — z čeho. Vz předcház.