Divoký
Divoký, komp. divočejší, divočí (divočší); divoce. — D. = nekrotký, plachý, lesní, wild, nicht zahm; planý, wild wachsend. Jg. D. zvěř, zvíře, ptactvo, vůl, bůvol, kanec, svině, vepř, osel, kozel, husa, kachna, kaštan, třešně, dítě (které před lidmi utíká), voda z přívalů. Jg. — D = bez občanského, společenského vzdělání, wild, nicht gesittet. Jg. D. národ, lidé. Troj. — D. = syrový, krutý, nevlídný, lítý; plachý, živý, rozpustilý; wild, ungestüm, frech, grausam, muthig. Jg. D. člověk, řeč, mravy, radosť, vyraženi, mysl. Jg., Kat. 2736., 2823., 2877. — Divoké, divé, vojské, vo- jenské maso v ráně (nečitelné, zlé), wildes Fleisch. — D. křik (nepořádný). Nt. — D. oheň n. svatý, neduh ovčí, das hl. Feuer; Hitzblatter. — D. strana (zevnější, äussere Seite; domácí strana — vnitřní). J.