Zbíti
Zbíti, zbiji, zbij, zbije (íc), il, it, ití, zbí- jeťi, el, en, ení. Ostatně vz Sbíti. — abs. Poďme, chlapci, poďme zbíjať (na zboj), keď nemáme, za čo píjať. Sl. spv. II. 64. Popíjaj, popíjaj, nekradni, nezbíjaj. Dbš. Obyč. 82. A tak ti, ktož utéci chtěli, budú zbiti. Let. (Anthol. I. 3. vydání XXXIV.). Vstaň, zbí a jez ! Hus III. 44. — co, koho. Zbijú ťa a plakať ti nedajú. Slov. Šd. Povedz mi, čo ti je, ľubica, čo plačeš, povedz prečo? Či ťa kdo pohrešil, či ťa máti zbila, roz- hnevala? Ppk. I. 97. Ja vás pásť něbudem, radčej zbíjať půjdem. Sl. ps. Šf. I. 112. Zberba neslúcha. Ten tu už voz zbíja, ten vypriaha čtvero koní. Btt. Sp. 208. Keď sa my potýkame, tvoji idú v rozsyp po de- dinách zbíjať domy, kláštory a chrámy. Zbr. Lžd. 229. Heslom ,Zbíť všetkých, čo inak zmýšľajú' dnes jedni, zajtra druhí z nich padajú. Hrbň. Rkp. V. H. Pravda hlavu zbíjí: Uhléři zbíti je chtěli. Dač. I. 70., 123. Kázal její tvař zbíti. Výb. II. 20. Kdyby kto koho zbil, zbodl, zsekal nebo zranil, móž-li sám choditi, má k úřadu jeti nebo jíti a zbité rány nebo zsekánie komorníku ukázati. Vš. Jir. 155. Otec jeho byl také jednú zbíti kázal všecky své mudrce; A tak tento král nemúdrý také často zbíjal múdré. Kšch. 5. Nalezli sú mě strážní, kteříž ostřie- hají města, zbili sú mě a ranili sú mě (Pís. Šal. 5 7.). Hus III. 63. Zbil všelikú kněži chrámov modlářových. Bj. — co komu. Pravil jest Tomáš, že jsú krávy Petrarchovy v lukách byly, i zbil jest Tomáš Petrarchovi pachole. NB. Tč. 81. Zbili mi mé lidi, zsekli i stříleli a zbivše je pobrali jich braň; Člo- věka mě zbili i ochromili. Půh. II. 441., 508. — koho čím. Dvorský Nebožtíka zbil oščípem v bok. NB. Tč. Dod. 4. Zbil p. Sankturina kyjem. Dač. I. 123. Přikáza velmi pilně hřemenem jim ústa zbíti. Výb. II. 9. I přiběhl h zbil tu vdovu kyjem ne- podobně. Arch. V. 321. — kam. Tys vraha muojho k zemi zbila (srazila). Hrbů. Jsk. Vž Z. koho čím. — kde. Adámku, Adámku, kam's peňázky dával, co's po horách zbíjal (zbíjením dobýval)? Sš. P. 181. Zbili je po ulicích. Let. 73. Milý v tmavých horách poza bučky zbíja. Sl. ps. 129. — co oč. Metlu o svój hřbet zbíti. Čr. Myšlenie zlá máme zbíti o Krista; Ktož jedno slovo pro- tivné strpí, ten viece pána Boha uctí a své duši viece prospěje, nežli by tolik metel o svój chřbet zbil, co jich mohlo v naj- věčšiem lese zruosti. Hus I. 372., III. 147. — jak. Je mi, jakoby mě zbil. Dch. Do jednoho sbiti jsou. Us. Zbil ho, až nevěděl, čí je. Us. Sd. Tu Sáre srdce jak zvon prudko zbilo. Phld. III. 1. 38. Ot mužie až do ženy, od mládencie až do kmetě všecko zbichu. BO. Z. někoho až do krve. Půh. II. 499. — kdy. Vyšla už ta voda, z ktorej sme píjali, zašly už tie časy, v ktorých sme zbíjali (ko- řistili, loupili. Na Slov.). Phld. III. 469. Janíček zbojníček samopašné dieťa! Kebys bol nezbíjal, nemučili by ťa. Zbíjal som ja, zbíjal, boj za pravdu bíjal, čiernu krev ty- ranov trávniček popíjal. Zbíjal som ja, zbíjal sedem rôčkov v lete: a vy že odkedy ten biedny ľud dřete? Btt. Sp. 14. Také toho léta, v ty dni o sv. duše zbil mráz osení, až skoro všecko zbělelo. Let. 80. -- kolik. Zbito jest tu těch Turkuov pohanuov do 16000. Dač. I. 178. Tu jest zbito Čechův, sám milý Bůh ví jim počet. Pal. Děj. IV. I. 356. — se. A jakož mi píšeš, že si se velmi zbil (potloukl), tohoť mi velmi žel. Arch. III. 44. Ktožby jeda k póhonu zbil se. Vš. Jir. 46. — Ostatně vz Sbíti.