Zblázniti
Zblázniti, il, ěn, ění; zblazňovati = blázna učiniti, zmámiti, zum Narren oder närrisch machen, wahnsinnig machen, be- thören; se = bláznem se státi, rozumu po- zbyti, närrisch, wahnsinnig werden, ver- narren. — koho. Jeden blázen mnoho ji- ných zblázní. Ros. Neb tak zblazňuje žádosť zemská člověka, že sám sobě život odjímá. Hus I. 216. — se nad čím. Har. — se po kom. Z. se může po něm. Us. — se do čeho, do koho (nerozumně milovati). D. — se. V., Ros., D. Každá nevěsta se dvakrát zblázní. Prov. Zbláznil jste se, že . . . .?; Toť aby se člověk zbláznil! Us. Dch. — kdy. Ráno král div se nezbláznil, když viděl, že je druhá hromada zlata ukradena. Slavia. Poh. naš. lidu. 26. Hněvsa na každý rok jednoho času za čtyry neděle se zblaz- ňoval. Brt. S. 100. — se za kým. Videl som ťa, moja milá, v kostole na kázni, dobre sa to moje srdce za tebou nezblázní. Sl. spv. III. 120. — se v čem. Dobre sa nezblázním v trápäch. Mt. S. I. 105. — proč. Kdybych ty tři věci dostala, zbláz- nila bych se radostí. Němc. I. 103. Vždyť bych se musila zde z myšlének svých zbláz- niť. Sá. v Osv. I. 179.