Zblednouti
Zblednouti, dnul a dl, utí, zbledati = bledým se státi, blass oder bleich werden, ver-, erblassen, sich entfärben, sich verfär- ben, verbleichen. — abs. Má milá zmile- ličko, zbledělo tvoje líčko. Čes. pís. ze 14. věku. Dejž, Bože, ať zblednou vrahové mé duše hledající. Kom. Divajte se všeci lude, jak ta žena zbladla. Sš. P. 617. Ože- níš se jednú, líčka tvoje zblednú, krása se ti promění. Sš. P. 615. — jak. Hned na levé líčko zbledl. Sš. P. 168. Zbledl jako šat, jako roucha, Ros., jako zeď, Rad. zvíř., jako stěna, Us, jako smrť, jako umrlec. Sá. Sněhem zbledl (jako snili). Osv. I. 378. Zbledl, ze by se kapky krve na něm ne- dořezal. Šml. Čože si mi, moja milá, zedla (snědla), keď si mi tak prevelice zbledla? Sl. ps. 45 Jak zastřebnul, na líčka zblednul. Ps. slez. Šd. Raději se jednou zardím, nežli stokrát zblednu. Sl. ps. Šf. I. 141. — proč (čím komu): strachem, V., uleknutím, Er. P. 474., Němc. I. 96., hněvem, St. skl. V. 10., Brt. S. 47., zlostí, Kká. Td. 259., od hněvu, Us. Tč., od strachu. Zátur. Královo líce ťažkým žialom zblädá. Nitra. Vl. 11. Branický zlosťou zbľadnul Phld. IV. 432. A proč by mně líčko mé zbledalo? A dyť ešče muža nepoznalo. Sš. P. 306. — čím. Na koňa salla (sedla), hneď líčkem zballa (zbladla). Sl. ps. 29. Jak raz střebnul, líčkem zblednul, jak okusil, umříť musil. Sš P. 169. — kde (Ciesař) hněvy sě vešken po- třese, zmrtvě v těle, zbledě v líci. Kat. 1391. — kdy. Ach môj milý, jaký bľadý! Kedy si tak zbľadal, kedy? Č. Čt. II. 90.