Zblouditi
Zblouditi, zbluď, il, zení; zbluzovati = zablouditi, irre gehen, sich verirren; chy- biti, mýliti se, fehlen, irren. — abs. I na- učíš se všemu i zblúdiš, neb sláva světa s větérky léta; po tobě veta, jestli ne- zmúdřiš. Nitra VI. 159. Bodaj ten kohút zblúdil, čo ma tej noci zbudil; teraz je nôcka malá, nič som sa nevyspala. Sl. ps. 247., Sl. spv. V. 183. Opustivše pravú cestu zblúdili sú jdúce cestú Balámovú. Všichni my jako ovce zblúdili sme. Hus II. 153., 98. — co: v lese chodník, verfehlen. Na Ostrav. Tč. Povězte nám ludé, kady je tu cesta; povězte, nevime, ať ji nezblúdíme. Sš. P. 457. — odkud: z cesty, Jel., s cesty, V., od pravé cesty, D., od lovcôv, Alx. V. v. 729. (HP. 18.) , od spravedlnosti, Smil v. 1067., od cíle. Us. Tč. Kořen všech zlostí jest žádosť, jiež někteří žádajíce zblúdili sú od věry a vpletli sú se v bo- lesti mnohé. Hus I. 281. — kde, v čem. Z. v lese. Ros., Kom. Ač v čem moje slova zblúdie. Alx. V. (Jir. Anth. I. 3. výd. 33.). Zblúdili sme daleko v té cestě Kristově a zvláště v přijímání osoby. Hus II. 398. Z. čím v čem, vz Vzblouditi. — kam: v la- byrinthy. Vrch. Myth. I. 216. Kdy zblou- dila tvá noha v lesa stíny? Vrch. — komu na čem. Na čem jsem tobě zblúdila ? Hr. rk. 125. — čím: spěchem, neznalosti cest. Us. — čeho. Snadno spravedlné cesty zblúdí, ktož viece sobě lidí váží nežli Boha. Pass. 298.