Zbočiti
Zbočiti, il, en, ení, zbočovati = vybočiti, uhnouti, abweichen, ablenken, v šermířství, durchgehen, degagiren. — kam (proč). Zastal vitäz, oči krásnu zazrely rybárku: i odrazil sä od vojska a zbočil ku jarku. Chlpk. Sp. 78. Vzlietnul jak svit k ránu do výš a zbočil rovno ku Jordánu. Phld. III. 1. 58. Zrak kradmo hodil na oblok, lež iste, veľkej ku nehode nezazrel nič, bo vaľne vzdychol, na chodník zbočiac popri vode. Phld. IV. 9. Ač rokov mal už osem- desiat, tak aspoň udával svoj vek, keď mi- mochodem na salaš tu i tu zbočil na kus vravy, či aby pipku zapiekol. Ib. IV. 6. — kudy. Les prejdúc, pašienky a lazy, zbo- čili poľním chodníkom. Phld. IV. 26. — se = spojiti bok k boku, mit Einem sich vereinigen, ihm zur Seite gehen; postaviti se jako kůň, sich bäumen. Dal.