Zbojník
Zbojník, zbůjník, a, m., na Zlínsku: zbóník (Brt.) = loupežník, zákeřník, der Räuber, Strassenräuber. Ros. Z. mořský-. Kom. Přišli k němu hájnici, ti drytomščí zbojníci; Něni sú z-ci, lež sú dobrí ludzja; Byli tam dva z-ci, oba v jednej světnici, chtěli mi nohy polámat, že proc chodím s myslivci. Sš. P. 121., 684., 695. Hej, ja musím býť zbojník, bo krivda veliká; ne- právosť u pánov, pravda u zbojnícka. Sl. spv. II. 44 Krása je z. a k zlosti chodník. Na Slov. Tč. Z. sa lakne i keď list v hore zašustí. Zátur. — Z. = vrah, Mörder, m. Bern.