Zbouřiti
Zbouřiti, zbuř, zbouře, il, en, ení; zbu- řovati = znepokojiti, beunruhigen, aufregen, hewegen, aufrühren, aufwiegeln; se, sich beunruhigen, sich aufregen, sich aufwiegeln, sich empören, unruhig werden. Jg. Slov. — co, koho: moře, spícího (ze spaní vybur- covati), lid, V., dům, Jel., větry, Troj., vlasť. Sych. Kdybych mu něco řekl, zbou- řil by celý dům. Us. Dch. Jidáš pro po- mazání Pána mastí se rozhněvav jiné apo- štoly zbouřil. BR. II. 117.— čeho: dareb- ných měšťanův, šp. m.: darebné měšťany (akkus.; vz Z). Brt. — co, se kde. Z. v hlavě závrať. Jel. Tys mi v duši z-la pekelné ty žárlivosti duchy. Čch. Bs. 95. Povětří na moři se zbouřilo. Kram. — co, koho čím (z čeho). Šeredným pohledem nechuť v žaludku z. Jel. Z. někoho křikem ze spaní. Us. — se. Zbouří se moře, vítr, obec, Ros., nevolníci, Sych., lid. Us. Z-řil se hrozný vítr, že žida zanesl daleko do chrastí. Kld. I. 138. — se proti komu. Us. Demetrius zbouřil obec proti Pavlovi. Sš. Sk. 220. — se več: v prchlivosť. Troj. — se oč. Ctib. — se proč. Zbouřil se pro urážku. Us. Zbouřil se u veliké milosti Po- lyxeny. Troj. — jak. Z-li se také podlé staroměstské obce. Čr. — k čemu. Z. se k hněvu. Št. — se komu. Z-ly se mu větry. Us. Šd. A keď si pomyslel, akú mu to potupu spravili, naraz sa mu všetka krv zbúrila. Dbs. Sl. pov. I. 401. Zbouřila se jí matka (nemoc ženských v životě kolem pupku označujíc se ujímáním a velikými bolestmi. Třeba tu na pupek pačísku teplou přikládati a na ní pohár žídlíkový postaviti a tož se to pod tím ustanoví i. e. utiší). Na mor. Val. Vck.