Zbrodeň
Zbrodeň, dně, f. = nepravosť, vada, hřích Kal. 207. Žádné zbrodně, žádného zločinu se nelekal. M. Proch. Tomu v závoj slouží (vědy) pro zbrodně; Projevuje bolesť nad tím, že ten, jenž s pánem jídá, takové z. se opovažuje; Páchajíce zbrodně, jimiž po- tupu, mrzkosť, šeredu a hanu na své tělo uvedli; Zbrodně chlípy; Israelité před sa- mým vševědcem zbrodně svoje zapírati se opovážili; Do zbrodní padati; Tajně pá- chané zbrodně nevěrců; Lidé svými zbrod- němi se připodobňují zvířatům; Za peníz ke z-dněm se pronajímati. Sš. Bs. 170., Mr. 63., I. 31., 33., 38., II. 26., 128., Sk. 133., 201. (Hý.).— Vz Zbrodně, Projednati.