1. Zbrojiti
1. Zbrojiti, zbroj, je (íc), il, en, ení = zbrojí odíti, waffnen, wappnen, rüsten, be- waffnen. — co, koho: lid, otroky. Us., Ros. — čím. Nemůž rek býť vítězem, leč jest zbrojen železem. Sš. Bs. 21. Z. zbraní, zbrojí. — se na koho. Kon. Renegáti právo krátí, jarmo strúhajú a katov na nás zbrojá. Na Slov. Tč. — se več: v bitvu. Ráj. — se proti komu: proti nepříteli. — si co. K mej milej sa strojím, koníčka si zbrojím, zbojníkov sa bojím. Sl. ps. 305. — kde jak dlouho, kdy. I zbrojeno téměř 5 let na moři i na suchu. Lpř. Děj. I. 48. Zbro- jeno horlivě po říši perské. Ib. I. 100. Již od měsíce května bylo v Němcích zbrojeno. Ddk. VII. 30. — se k čemu: k odporu. Osv. VI. 51.